do medenice, a to vezma v ruce omaštěné, a ždímaj dobře a zachovaj ku potřebě. A muož kladeno býti za přitahující lék na hlízy neb na nežity. A když se rána zavře, tehdy pro okrasu miesta učiň tuto mast: vezmi málo čistého vosku a rozpusť jej na ohni v oleji dřěvěném převařeném, a přidaj prachu kadidlného a masticiscizojazyčný text, obého rovně, a přidáš li plejvajsa, silnějšíť. A to smiešeje, zachovaj ku potřebě.

Kapitola XV. O nových krticiech a jich léku.

Nově zarozené krtice bez řezánie i proděvadl túto mastí bývají uléčeny: vezmi skořice, hřebíčkóv, rtutu, smóly, vosku nového, kořen omanový a sádla sviňského a nedělané síry, a tak, aby bylo sádlo sviňské k ženě a vepřové neb kancové k muži. A takto to děláme: kořen omanový zvaříme u vodě a potom s rtutem umrtveným slinami a s sádlem vepřovým, přidadúce smóly a vosku rozpuštěných u ohně; potom prach skořice, hřebíčkóv a nepřědělané síry přidadúc, dlúho tři a to spolu scěl, a tu mast zachovaj ku potřebě. Tato také mast šrámy po krticiech zarovná a zběluje.

Kapitola XVI. O píštěle a o obyčeji lékařstvie.

Jakožto rak lepce maso vuokol, též píštěla neb střiel pod sebú. A píšťala usta má úzká, ale ke dnu jejie leptánie se vnitř šíří. Ta píšťala, jakož svrchu řečeno jest o raku, druhdyť se zarozuje na miestě žilovatém žilin a ciev, a druhdy na miestech masitých. Píšťala, kterážto toliko lepce maso, hnój vypúštie vodnatý a tenký; ale kterážto lepce kost, vypúštie talov jakožto obmytie masa; a kteráž lepce žílu, od téť vycházie talov černý a velmi smrdutý. A slušie věděti, že střiel u hrdla, o němž i tuto jest pravenie, nebo to miesto má mnoho žil, protož nemá býti řezán, ani pálen; než tento lék jest: jsú li usta té píštěly těsná, slušie je uprostraniti knotem učiněným z kuory břečtanu menšieho, a potom