vstou[H3v]číslo strany rukopisupiti, tu moc dal, vzdechši na ně a řekl: Příjměte Ducha svatého a komuž koli odpustíte hříchy, odpouštějíc se jim; a komuž koli zadržíte, zadržáni jsou.

Jan 20[141]J 20,22–23

A medle, kterak jináč[o]jináč] ginác muože v církvi svaté po stracení nevinnosti křtu svatého hříchům odpuštění býti, jakž v článcích víry naší vyznáváme, nežli tak. Zdaliž opět Pán Kristus svatému Petrovi neřekl: Cožkoli svížeš na zemi, bude svázáno i na nebi.

Mat. 16[142]Mt 16,19

A opět malomocným řekl: Jděte, ukažte se kněžím.

Luká. 17[143]L 17,14

Kteréžto ukázaní bylo figúra svatosti pokání a zpovědi svaté. Znamenité zajisté a veliké moci jest spověd. Neb když se člověk spovídá, znamení pokory na sobě ukazuje, k poslušenství církve svaté a k jednotě se přiznává, jestli v jakém nedostatku naučení sobě béře, odpuštění hříchuov dosahuje, k společnosti obcování svaté, od kterýchž se skrze hřích oddělil, navracuje, zásluh všech a modliteb církve svaté oučastníkem učiněn bývá, s Bohem a anjely jeho se smiřuje, ďábluom v nepamět hříchy uvozuje, aby neměli co před spravedlivým soudcí na něho žalovati. Po vyznání a rozhřišení hned se hříchové shlazují. Jakž svatý Jan dí: Budeme-li se vyznávati hříchův svých, věrnýť jest a spravedlivý Buoh, žeť nám je odpustí a očistí nás od všelijaké nepravosti.

1 Jan 1[144]1 J 1,9

A svatý Jakub: Vyznávejte jeden druhému hříchy vaše a modlte se vespolek, abyšte spaseni byli.

Jakub 5[145]Ja 5,16

Kteříž pak bez zpovědi svaté, neskušujíce sami sebe, k svátosti oltářní přistupují, ti k odsouzení přijimají. Nebo nedomní[H4r]číslo strany rukopisuvej