Ná[H4v]číslo strany rukopisutanem, prorokem, hříchuov vyznal, odpuštění jich došel a milosti prvnější od Boha nabyl.

2 Král. 11 a 12[150]2 Rg 11 a 12

Třetí, takto se při té svátosti máme chovati a s pilností velikou toho šetřiti, aby mezi nami láska a jednota byla.

3.

V lásce a jednotě svorné přijímati

Jakož pak tím spuosobem v těle a krvi své přesvatosvaté Pán Ježíš nám se vydati ráčil, aby (jakž pověděl) tak v lásce s námi až do skonání světa zuostal.

Matouš 28[151]Mt 28,20

O čemž také apoštol a evanjelista svatý Ján pověděl: Že když miloval své, až do konce jest je miloval.

Jan 13[152]J 13,1

A nemohl čert nic horšího mezi křesťany uvrci, jako to, což nám k lásce a svornosti v svátosti oltářní zanecháno, že jest k rozdíluom, k nelásce a nesvornosti skrze své nástroje obrátil; jakž teď několik let ta nesvornost a neláska mezi křesťany trvala a až posavád mezi některými trvá, že tento domnívá se lepším nad jiného býti a na sebe jako skrze prsty hledí, téměř i domácí jsouc mezi sebou rozdělení, sami sobě věřiti nesmějí, jeden před druhým se šetří.

Protož již poněvádž svobodně a zaroveň jednostejně přijímání v církvi jest bez rozdílu pod jednou i pod obojí, má také mezi námi láska a jednosvornost býti, jeden druhého aby netupil. Přijímáš-li ty pod obojí, netup toho, kterýž chce zuostati pod jednou. A ty, přijímáš-li pod jednou, netup toho, kdo přijímá pod obojí. Již mezi námi