hří[H3r]číslo strany rukopisuchuov, kterých jsem se dopustil od mé mladosti až do tohoto času; za naučení a rozhříšení prosím.“ Nu, dámť absoluci, to jest rozhříšení. Předložímť tobě hříchy, kteréž jsou všední anebo smrtdelní, že tomuto takto jinému jinák říkají. Když jen se ozveš a díš: „Dávám se vinen a s pomocí Boží chci se jich potom varovati.“ Tu pěkně s vámi a otcovsky nakládati budeme, toliko pomalu zvykejte hříchy znáti a jich se vyznávati a varovati.

Vyznání hříchuov před přijímáním má býti.

Pakli lehce chceš toho tím odbyti, pravíc, že jest kněz tak hříšný člověk jako i jiný a že nemůže hříchuov odpustiti. Jest tak, že tolikéž kněz hříšný býti muože jako i jiný člověk. Knězi nespovídáš se jako osobě hříšné, ale jako tomu, kterýž podlé ouřadu prostředek drží mezi Bohem a tebou, jenž jest na místě Božím postaven. Vím také, že sám svou osobou nemuože hříchuov odpustiti. Však mocí Boží odpouští skrze ouřad sobě svěřený. Jako lékař když kterého nemocného na práci má a hojí ho, přikládá lékařství, a tím ho hojí, a proto lidé říkají, že jest nemocného lékař zhojil, ješto ne lékař, ale lékařství (kteréhož lékař služebníkem jest) ho zhojilo. Tak nápodobně, ačkoli knězi se zpovídáš a on tebe rozhřešuje, však sám svou osobou toho nečiní, ale podlé ouřadu mocí božskou to puosobí, kteráž jest jemu svěřená a daná. Jakž svatý Ján Evanjelista dí, kterak Pán Kristus po svém z mrtvých vstání učedlníkům svým, majíce již na nebe vstou[H3v]číslo strany rukopisupiti,