bloudili, nebo oslepila je zlost jich. To jsou ti, kteří, očí svých zle užívajíc, k marnosti přivozují.
Oči
Jakž sám Pán Kristus dí: Každy, kdož by pohleděl na ženu k požádání ji, již jest smilnil s ní v srdci svém.
Mat. 5
Protož David svatý tuto výstrahu dává: Odvrať očí tvých, aby neviděly marností.
Žal. 118
Opět zle uživají a rozmrhávají statek přirozený, sobě svěřený, nastavujíce uši své k slyšení marností: Větší kochání majíce a raději poslouchajíce mluvení oplzlého, nestydatého, klamavého, utrhánlivého, nežli aby měli pilnost vynaložiti k slyšení slova Božího.
Uši
Také rozptylují propůjčený sobě statek přirozený, natahujíce jazyk svůj jakožto lučiště k zlému, lživému a oplzlému mluvení, zhoršujíce blížní své a jim škodíc skrze svá nepravá mluvení, o kterýchž Jeremiáš prorok praví: Natáhli jazyk svuoj jako lučiště lži a nepravdy, neb jsou naučili jazyk svuoj mluviti lež.
Jazyk
Jere. 9
Střela raňující jest jázyk jich. V ústech svých pokoj s přítelem mluví a tajně ukládá jemu úklady. Všickni ti zle užívají statku sobě svěřeného, kteří smysluov svých neskrocují a jim povolujíc v oudech svých k příčině hříchuov, rozmrhávajíce je, přivozují. Nebo tudy jako skrze okna smrt a zatracení na ně přichází, jakž Jeremiáš dí: Vstoupila smrt skrze okna naše, vešla do domův naších.
Jere. 9
Tehdy věděti máme, že i z těchto věcí a darův přirozených těla našeho počet vydati musíme.