[532v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceJ12,2 Tehdy připravili sú jemu tu večeři a Marta posluhováše a Lazar bieše jeden z těch, kteří s ním seděli za stolem. J12,3 Maria pak vzala libru masti drahé z nardového kořenie i pomazala noh Ježíšových a vytřela vlasy svými nohy jeho. A duom naplněn jest vuoní té masti. J12,4 Tehdy vece jeden z učedlníkóv jeho, Jidáš Škariotský, jenž jej měl zraditi: J12,5 „Proč tato mast nenie prodána za tři sta grošóv a nenie dáno chudým?“ J12,6 Ale to jest řekl, ne aby měl péči o chudé, ale že zloděj byl a měšce maje a ty, které jim dávány byly, nosil. J12,7 Tehdy řekl Ježíš: „Nechtež jie, ať ke dni pohřebu mého zachová to. J12,8 Chudé zajisté vždycky máte s sebú, ale mne ne vždy mieti budete.“ J12,9 V tom mnohý zástup z Židuov poznali[211]poznali] cognovit lat., audierunt var., že by tu byl, i přišli tam ne pro Ježíše toliko, ale aby Lazara viděli, jehož byl vskřiesil z mrtvých.

J12,10 Myslili sú pak kniežata kněžská, aby i Lazara zabili, J12,11 neb mnozí z Židóv odcházeli pro něho a věřili v Ježíše. J12,12 Potom nazajtřie mnohý zástup, který byl přišel ke dni svátečniemu, když sú uslyšali, že Ježíš jde do Jeruzaléma, J12,13 nabrali sú ratolestí palmových a vyšli v cestu proti němu volajíce[212]volajíce] wolagiecze tisk: „Spas nás, chvály hodný, jenž se béře ve jméno páně, král israhelský!“ J12,14 I nalezl jest Ježíš oslátko a vsedl na ně, jakož psáno jest: J12,15 Nebojž se, dcero sionská, aj, král tvuoj béře se tobě[213]tobě] navíc oproti lat., + tibi var., sedě na oslátku oslice. J12,16 Tomu nesrozuměli sú učedlníci jeho sprvu, ale když jest oslaven Ježíš, tehdy sú se rozpomenuli, že ty věci psány byly o něm a to sú jemu učinili. J12,17 Protož zástup svědectvie jest vydal, kterýž byl s ním, kdyžto Lazara povolal z hrobu a vzkřiesil jej z mrtvých. J12,18 A proto jest i v cestu jemu vyšel zástup, neb sú slyšeli, že by on[214]on] navíc oproti lat., + eum var. ten div učinil. J12,19 Tehdy zákonníci praviechu mezi sebú: „Vidíte, že nic neprospieváme? Aj, vešken svět odšel jest po něm.“

J12,20 Biechu pak někteří pohané z těch, [b]označení sloupcekteříž byli přišli, aby se modlili na den sváteční. J12,21 Protož ti přistúpili k Filipovi, jenž byl od Bethsaidy galilejské, i prosíchu ho řkúce: „Pane, chceme Ježíše viděti.“ J12,22 Přijide Filip a povědě[215]povědě] dicit lat., dixit var. Ondřejovi. Ondřej pak a Filip pověděli sú Ježíšovi. J12,23 A Ježíš odpověděl jim řka: „Přišlať jest hodina, aby oslaven[216]oslaven] oſlanwe tisk byl syn člověka. J12,24 Jistě, jistě pravím vám, zrno pšeničné, padna v zemi, neumře li, J12,25 onoť samo zuostane. A pakliť umře, užitek mnohý přinese. Ktož miluje život[217]život] animam lat. svuoj, ztratí jej, a ktož nenávidí života[218]života] animam lat. svého na tomto světě, k životu věčnému jeho ostřiehá. J12,26 Slúží li mi kto, následujž mě, a kdež sem já, tuť i muoj služebník bude. Ač mi kto slúžiti bude, poctíť ho otec muoj, jenž v nebesiech jest[219]jenž v nebesiech jest] navíc oproti lat., + qui est in celis var.. J12,27 Nynie duše má zarmúcena jest. A což diem? Otče, vysvoboď mě z této hodiny? Ale proto sem přišel k této hodině. J12,28 Otče, oslaviž jméno tvé.“ V tom přišel hlas s nebe řka[220]řka] navíc oproti lat., + dicens var.: „I oslavil sem, a ještě oslavím.“ J12,29 Tehdy zástup, kterýž tu[221]tu] navíc oproti lat. stál a slyšel, pravieše, že by se hromobitie stalo. Jiní praviechu, že[222]že] navíc oproti lat., + quia var. anjel jemu mluvil. J12,30 Odpověděl Ježíš a řka: „Ne pro mě přišel jest hlas tento, ale pro vás. J12,31 Nynie súd jest světa, nynie knieže světa tohoto vyvrženo bude[223]bude] + foras lat.. J12,32 A já, budu li povýšen od země, všecky věci přitáhnu k sobě.“ J12,33 (To pak jest pověděl znamenaje, kterú by smrtí měl umřieti.)

J12,34 Odpověděl jemu zástup: „My sme slyšeli z zákona, že Kristus zuostává na věky, a kterak ty dieš: Musí povýšen býti syn člověka? Který jest to syn člověka?“ J12,35 Tehdy řekl jim Ježíš: „Ještě malé světlo[224]malé světlo] modicum, lumen lat. v vás jest. Choďte, dokudž světlo máte, aby vás tmy nezachvátily[225]nezachvátily] + et lat.. Kto chodí ve tmách, nevie, kam jde. J12,36 Dokudž světlo máte, věřte v světlo, abyšte synové světla byli.“ Toto mluvil jest Ježíš i otšel a skryl se před nimi.

J12,37 A když tak mnoho divuov činil před nimi, nevěřili sú v něho, J12,38 a[533r]číslo strany rukopisuby