[99r]číslo strany rukopisumíře a núzi jsúce, věříce tomu, že s nebe dána bývá moc a že ne v množství zástupuov, ale darem Boží moci vítězství bývá dáno, v pomoci najvyššího Hospodina všecku naději naši jsme položili. S tím pak tak své smy napomenuli, aby mužně činili, a tak ihned na nepřátely jsme se obořili, jenž Hospodin s nebes, dav nám vítězství, nepřátely v naši ruku zaklopil jest, nýbrž svým nebeským rytieřstvem tak je zděsil a porazil, že ihned na běh se oddali tak, že s takovú rychlostí a s takovým valem běžíce, dávíce se v hromadu tak, že ta voda Morava správně od svého přísloví, jako někdy moře Rudné Ejiptskými, všecka krví zbitých a zdávených a ztopených zkrvavena bíše. Tak jest veliké množství těch utiekajících hřísníkuov před Božím obličejem zhynulo, že přes lidskú a přes koňskú mrchu mnozí naši jako přes mosty na té vodě chodiechu do stanuov nepřátelských, v nichžto vozy a ztravu a jiné drahé kořisti pobrali sú.
Proněžto po tom boji nám Bohem daném[hm]daném] dane, ačkolivěk panství našemu u věčné podání Království uherské mohli jsme podrobiti, však jsme nechtěli onoho slova poslúchajíc, ješto řiekají: Lépe jest míti súseda upokojeného a sjednaného, nežli přemoha vypléti nevěrného. Jakž také císař Konstantin pověděl byl: Často chutnější přátelství bývá po nepřízni, když v zjednání přijde. Protož radějí jsme s ním v jednání a u mír vešli, nežli takové slovutné království mdlili a zkazili a přístup snad tudy Tartaróm vjíti dali. Proněžto to jisté sjednání mezi námi a mezi nimi s našimi i svých a jich pečetmi posíláme, prosíce snažně, aby toho potvrditi ráčil, aby to věčně pevno mohlo býti.
V tom jistém boji viděna jest orlice byla, mající hlavu zlatú a hrdlo za korúhví svatého Václava, jižto purkrabě pražský držal lecící. A tak jako chvíli znenáhla rostúcí rostla jest tak dlúho,
