[98v]číslo strany rukopisulidí, Turkuov, Uhruov i rozličných Slovanuov, Sikoluov, těch jistých Vlachuov, Beriminuov a Ismahelituov, jenžto pohanové jsú svými jmény, těchto také rozdvojencuov, totiž Řekuov, Bulgaruov, Kasicuov a bosněnských kacířuov. A takž s pomocí Boží nad těmi nade všemi vítězství s nebes nám dáno, a tak potom mezi námi s obú stranú pokojem to sjednáno. Proněžto vaše svatosti podlé pravdy tímto listem umyslil sem rozlíčiti.
Když k Moravě, k té vodě, na jednom miestě od Hembruka od toho města za dvě míle vzdáli přijeli sme, jenž uherské a rakúské mezi dělé, z druhé strany nepřátely proti nám stany své rozbivše, proti přijedše, na břehu stáli, tak blízko od sebe byli jsme, že toliko voda nás dělila. To když tak bylo, u pokoji mnohokrát shledáno jest sic i onak. Ale oni den ode dne vždycky úmysly své mínili,[390]PulkR 76vb „měniechu“ a tak se zatvrdili byli jako někdy srdce onoho faraona, proněžto nižádný miesto ku pokoji nebylo. Potom dali jsme jim na vóli, aby nebo nám oni postúpili, abychom s nimi mohli se sníti, nebo my jim. A však oni zvolili, abychom jim postúpili a místo jieti dali, a aby to bez překážky býti mohli, příměří sú učinili a přísahami zatvrdili. S tiem celý den na svatú Markétu posly své o tom ctně posílali [k]text doplněný editorem zatvrzení. Ale že oni sliby a přísahy obvykli sú zrušovati, nalezše brody sobě příhodné, tajně v noci na naši stranu s svým vojskem přijeli sú. A když jsme my pravili, že by pokoj a bezpečnost byla, aj toť s převelmi velikým množstvím, a my jsme se ubezpečili, proti nám na poli byli. A když ledva desátá čest, úfajíc u příměří, při nás byla ostala, našeho života střehúce, nebo jedni byli v Hemburku, a druzí s vozy v staních. Tí pak jistí nepřátelé, plni jsúce lsti, v okolek nás obklíčili tak, že by Boží milosti nebylo, snad za živa nás by byli pohltili. Proněžto v také
