[18v]číslo strany rukopisuvšecky vězně z těch jistých žalářuov zprostilo, zajisté také na jeho slavné přenesení vuoz ten i se všemi, na němž tělo jeho svaté přineseno bylo. A tak stvory svými, to jest vodným i přirozeným, to jest zemnatým a povětrným, při jeho svatém přenesení[y]přenesení] przeneſenijm král nebeský uctiti jeho ráčil. Neb tak, jakž jest stvořiteli svému právě a věrně poslušen byl, takéž stvoření jemu na jeho přenesení poslušno bylo a slúžilo. Neb když jeho nesli, divným činem a spuosobným tělo jeho přes dva potoky, totiž přes Rokytnici a přes Vltavu, tak, jakž Bohu se líbilo, bez lodí se všemi na onu stranu přeplulo. Země také tého času tomuto rytieři krále nebeského, radujíc se a veseléc se, jeho chtieci poctiti, potřásla se, povětří také z těla jeho, jenž tři léta v zemi ležalo, toho času, když to tělo vynímáno jest, převelmi chutnú vuoni z sebe vydalo jest tomu vévodě nešťastnému na čest a chválu. A když se to stalo, tak pak jeho tělo přesvaté přeneseno bylo, v tom žádúcím a šťastném kostele i přeslavném pražském již udělav byl, všecky rány, kteréž v sobě mělo, Božím spuosobením zaceliv, s velikú poctivostí i duostojenstvím jest položeno. Ale však jediná ta rána, jižto bratr jeho svú vlastní rukú učinil byl, to jisté ucho sestra jeho Přibyslava nábožná chovala, které ucho bratr jeho Boleslav uťal, nebyla zacelena jeho zlosti na znamení nemilostivé, jenž proti krvi[z]krvi] krwj své spáchal jest. To ucho jisté sestra jeho zjevením Božím u boleslavském kostele mezi prahem a mezi dveřmi kostelními nalezši, po třech letech k jeho hlavě přičinila se vší celostí beze vší poškvrny tak, že najmenší šrámek u té jisté rány nižádným činem znamenán nemohl býti. Ó, stvořiteli všeho světa, pane Jezu Kriste, kterak tvá moc nesmírná a neobličná jest všudy, jenž tolik a tak mnoho divuov skrze své svaté činiti ráčíš, mezi