[122v]číslo strany rukopisumáme i potom budem míti, podlé Odry i okolo Odry s těmito městy Švartemberkem, s Olešnú, s Třebenicemi, s Trahemburkem i jinými mnohými, jenžto Vinck, Herenstat, Milichs, Lubestvolav slove, i hrady, ješto k nim příleží, i s jinými také hrady Plock, Prusnic i se vším jiným panstvím, se všemi vesnicemi i poplužími, se všemi many i manstvími, se všemi pány i panošemi, i jinými lidmi, se všemi právy i dědinami, kterakžkolivěk jmenují se, dobrovolně vzdáváme i přijímáme je od něho u manství věčně, přísahu učinivše jemu věrní býti, slibujíce pravým manstvím jako pánu pravému i jeho budúcím králóm českým, slíbili jsme i slibujem věrni a poslušni býti. A proti každému člověku jemu pomoci věrně podlé naší možnosti a síly s túto výmluvú, jenžto sobě zachováme, abychom staré tvrze bořiti mohli a nové dělati v naších zemiech k našemu polepšení i naších lidí.
Sejdeme li my z tohoto světa neb budúcí bez plodu mužského, tehdy ihned zboží naše, země, města i hrady, k bratróm naším, k Jindřichovi, vévodě slezskému, hlohovskému pánu, štětínskému a k jich dědicuom má se navrátiti. Pakli oni zemrú, po sobě plodu mužského neostavíce, ale ihned králi českému dědičsky má přijíti. Toto vymlúváme, že budem li který súd z žákovstvem, s měšťany, z židy neb z jinými lidmi míti, aby se v tom král ani budúcí jeho nikoli neuvazovali. Pakli páni zemené naši podlé listuov králových nám tuto daných před námi na tom súdu dosti míti nechtěli, jenž by od nás vydán byl, tehdy svobodně před králem neb budúcím jeho své nehody žalovati moci budú. Pakli my nebo budúcí naši pohnáni budem před krále neb před poručníka v Čechách neb u Polště, máme odpoviedati u vratislavské zemi, ktož na nás žalovati bude, odpoviedati máme.
