[102v]číslo strany rukopisupřejev, na moravských mezech se postavil s vojskem. Již také Otakar přijel byl na jednu horu v lese blízko od té vody od Moravy, o říském králi nic jistého nevěda. Proněžto Říský návodem toho nectného a nevěrného Miloty poslal špehéře, aby shlédl, kterak jest tam. Neb ten jistý Milota, ohavník nešlechetný, proti [královi]text doplněný editorem[406]doplněno podle PulkR 79vb jakýs starý hněv jest v svém srdci měl, ano jeho však král po vší Moravě zprávcí a pánem učinil byl. Takž pak když den ode dne skrze ty špehéře[hu]špehéře] Sſperze přípravú toho Miloty proradného uzřel, že král s svými ubezpečil se a sám se s svými pojistil, přiblíživ se, ihned v rychlosti vojsko obklíčil. Král Otakar, vida vojsko veliké Říského a uznamenav, že mnohé zrady nešlechetné v tom stalo se, z nichžto před tím vystříhali jeho, říský král proto, že na jeho dvoře uchoval se byl, na to netbav nic, vojsko své zjednav, a tak nečekav veliké síly lidu svého, ani také do Miloty vtipu kterého zlého maje, na bojové příhody se uloživ, doufání maje o obdržení vítězství, bojovati směle umyslil jest. Takž pak když se vojsko sešlo s obú stranú, počali bojovati chutně. A zatiem ihned tento nešlechetný zrádce Milota, zapomněv dobrodiní králova, s svými preč odstúpil, svého krále a pána v takové potřebě toho boje opustiv. Stalo se veliké bití a přetěžké, ano někteří Čechové padali na zemi a druzí běžíce od svého krále. Proněžto král byl tu porazen a v tom boji den sv. Rufa zabit, jehožto smrti říský král Rudolf velmi jest želel. A takž pak král do Prahy jest přivezen a na Hradě poctivě pochován. Na jehožto místo syn jeho Václav vstúpil, pět let jedinké maje děťátko mladé, v jehož poručenství markrabě bramburský se uvázal, jakž otec byl zjednal.
Toho léta Jan biskup umřel jest. Na jehožto místo vstúpil jest Tomáš, biskup pátý a dvadcátý. Tento Otakar klášter sv. Koruny založil, jej ctně nadav.
Těch
