Tato kronika jest[1]na horním okraji dopsáno mladší rukou: Neuberg od počátku české země i o všech knížetech i králích, ješto jsú zpravovali svými časy. A tak pak k přikázaní slavného Karla Čtvrtého, římského ciesaře, ze všech kronik všech klášteruov, kteréžto shledány mohly býti, skrze Přibíka, syna Dluhojova, s Tradenína, mistra školního od Svatého Jiljí, řečeného Pulkava, v český jazyk z latinského, jakž najlépe mohlo býti, jest přeložena. I jest znamenati, že všecky věci básnivé jsú a nepravé opuštěny, a což pravého a jistého, jest položeno. Neb ty všecky věci dříve řečené ciesař s velikú pílností v latinskú, velmi krásnú řeč shromážditi jest kázal. Své země činy má[2]nebo „máš“? zvěděti, neptaje se na noviny jiných zemí všelikterakých neb divuov některých. Potom pak to učiníš, jezdiž sem i tam po novině. Ale múdří tak praví: „Ktož rád své viděti [chce]text doplněný editorem[3]doplněno podle PulkB zdraví, aby v své zemi ptal se na noviny, netbaje vlaské kučiny.“ Ale již nechtěl li by dobrým slúti ten, ktož chce přes moře plúti? Nechtěl li by tam v daleké vlasti, v nichž mnozí bývají v strasti, i berú na se[4]nebo „naše“? obyčeje, o nich tato kronika nepěje. Nebo jakžkoli staří páni tam nebyli poznáni, však slula ctná družina, v jiných zemích o nich novina prochodila v té drahé slovutnosti. Protož prosím vaší ctnosti, by mě neposúdil v tom, že sem pověděl o tom, bych pravil, toť již daleko bývaní, jenž vítězství jest znamení.