Fri[35r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcedrich cestú honíše jeho. Právě také tehdy král byl na císařově dvoře, a že v tom času, když se tyto věci dějiechu, totiž že vejvodství Fridrich byl odsúzen, kteréžto zprávně jakž měl, držal, neb jedinké to otcovým zpuosobením zjednáno bylo bez panského povolení a císařova potvrzení. Tak po těch věcech panování české země trpěti korúhvemi bylo dáno. A on dobrovolně postúpil jeho bratru svému Soběslavovi, jakožto staršímu, přisáhše oba, aby do Vlach vojsko lidí na pomoc poslal císaři, na to slibujíce, aby králi Vladislavovi potřebu dobrú dali. Ale on jim v tom nechtěl věřiti, kterakžkolivěk nemocen jsa, na věno své ženy, ješto v Němcích jmějíše sboží velmi dobré jménem Mor, bral se jest, kdežto svú ženú i s Alžbětú, ženú Fridrichovú, přebývavše, milosti Boží a této věci přeběženie[ap]přeběženie] przybieznie čekal jest. Zatím tento Fridrich plné čtyři léta, v nichžto Soběslav knížetství držal, jednak v Uhřích, jednak u císařova dvoru byl běhúnem. Ale otec jeho na tom jistém zboží čtyři měsíce přebyv, když se na druhé léto chýléše, toho měsíce února umřel jest, již stár sa. A u Vanšem, tak řečeném klášteře, poctivú službú jest pochován, jehož kosti s odpuštěním Soběslavovým do Prahy jsou přeneseny a pochovány byly. Jeho vejvodství a království pět a třidceti let bylo jest. Za jeho času jeho přípravú a jeho snažností[aq]snažností] ſnaznoſt šerý a bílý zákon císařský a premonstrátenský v Čechách počaly jsou se, jichžto šlechetnými skutky země množně rozličně česká okrášlena a osviecena jest. Tyto kláštery udělal jest on: najprvé strahovský a dogzanský a litomyšlský bílý zákon a potom plaský šerého a teplický černého, ješto Lazna příjmí má, to jest zákon svatého Benedikta, ale zvláště králová Jitka základ kláštera toho byla [b]označení sloupcejest učinila, jenž tu odpočívá. Tato jistá Jitka, jejížto pamět buď před Hospodinem, pro Boží odplatu kamenný most jest učinila mezi městoma krasným dielem svým i vlastními náklady, ješto divná jest věc mluviti, z božím spuosobením ve třech letech jej jediné dokonavši, umřela jest. S tou Jitkou měl jest dva syny Vladislava jednoho a Přemysla druhého. Vladislav toho léta, když Soběslav vejvodství přijal, zdvihše se do Prahy, a tu od žákovstva i od lidí slavně, jako na to slušalo, uveden jest a přijat na knížetství i tak potom sčastně na něm panoval. Ale takž, jakž najprvé ctné počal se mieti, ihned potom krví nevinnú poškvrnil sebe neb Šturma, onoho jistého purkrabí s Přimdy, pamětliv sa na to, že jeho těžce držal. Ale té věci nejsa pamětliv, kterúžto potom učinil, když jemu za bezpečenství byl slíbil a jíti kázal do Prahy a tak ukrutnú smrtí rozebrati jeho, jenž i také praví, potom za ten účinek zjevné pokání v plátno se oblékl a bosýma nohama umrzl jest. A jakžkolivěk tím účinkem slavnosti své poškvrnil byl, však obecné dobré právě jest zpravoval a udatně, nebo praví o něm ti, ješto jsú ho znali, že jest soudce byl velmi dobrý, Božím kostelóm a sluhám jich velmi milostivý, na krátce dobrým dobrý a zlých hrozných nepřítel. Nebo o tom byla pilnost jeho, aby chudého a nedostatečného vyprostil od mocného, čině tiem pravdu, ktož násilé trpiechu bez přijímanie osob, totiž všeckým v pravdě miluje spravedlivost čini lidu země své.
Do Vlach Soběslav poslal lidi k ciesaři
Léta Božího MCLXXV. o Narození svaté Královny Soběslav, tento druhý tiem jménem jmenovaný, vejvoda český, bratra svého Oldřicha do Vlach k císařovi poslal s velikým vojskem, jenžto Čechové ti jistí chvátajíce, brzo kořisti a lúpeže plni jsúce, v Ulmu, v tom městě na Dunaji, puol třetí jeho sta jich zbito a mnoho
