Nad[40r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceto z naší císařské svobody a z darování naší moci velebné ustanovujeme toto, aby tento duostojný král i budúcí jeho k nižádnému dvoru našemu přijel, než kdyby vejvoda polský povolán sa přijel, oni jemu próvod mají dáti, s ním[bh]s ním] nijē jedúce, jako náměstkové někdajšie králové čeští činiti jsú obvyklí. Ale tak však že před šestmi nedělmi to jisté přivedení k těm dvoruom má dáno býti, s tiemžto pak však zachováním, když bychom my neb naši náměstkové naši korunu v Římě brali, toto králi Otakarovi a náměstkuom jeho na vóli dáváme, aby neb tři sta oděncuov poslal, neb tři sta hřiven dal a zaplatil. A aby to darování naše a potvrzení mocné mohlo býti, tento hamfrešt na to jsme psáti kázali a naší zlatú pečetí jsme potvrdili k věčné paměti. Toto dálo se léta Božieho M. CCXII. měsíce zářé v slavném městě basilejském XV. léta Fridricha, slavného voleného císaře, říského krále sicilského[bi]sicilského] Siliczſkeho před těmito svědky: arcibiskupem barenským, biskupem tridentinským a před jinými mnohými biskupy, hraběmi, knížaty, vejvodami, opaty, pány i šlechtici jinými rozličnými.
O tom, kterak císař dvory tyto a hrady Flos, Salcpurk a Licemštejn a jiné hrady králi českému a království tomu věčně jest dal a milostivě, jakož teď svědčie
Ve jméno svaté a nerozdielné Trojice amen. Fridrich, z Boží milosti etc., jakož na prvním listu ku polepšení[bj]polepšení] polepſſenije královského duostojenství pilně umyslili sme přichýliti se, a zvláště těm, jichžto vieru a pokoru věcí našich jistějším svědectvím známe celú a neomylnú, proněžto duostojno a spravedlno mníme, aby ti, ješto spočátku i hned k našemu povýšení bez pochybení nás jsú se přidrželi, ot nás tiem snažněji darováni byli, abychom mnohé jiné také jich příkladem k naší přízni tiem [b]označení sloupceustavičněji přitrhli. Protož znamenavše snažně a ochotně službu, kterúžto král Otakarus srdečnú žádostí se všemi Čechy žádal nyní, jehožto mužně žádajíce službu jeho opatřiti, nynějším i také budúcím, že jemu dáváme i také potvrzujeme toho u věčné časy ony, aby měl naše zbožie vlastnie: Flos, ten hrad, se všemi služebníky jeho nápravnými, kteréhožkolivěk stavu jsou, i se vším právem, což k tomu mieti sluší, jakožto náš děd a Fridrich, dobré paměti slavný římský císař, od Atléty hrabinky kúpil. Dáváme také ten hrad, ješto Salcpurk slove, se všemi nápravami jeho i se vším právem, jakožto děd náš od Jindřicha, vejvody z Mělnieka, kúpil. I také dáváme krajinu tu, ješto Mělní a Beruchejnbach slove. Také dáváme ten hrad Litenštejn se všemi právy jeho, dáváme také hrad donínský, ač od Míšenského vyplatiti bude moci. Pakli bychom jeho vyplatiti[bk]vyplatiti] newyplatiti nemohli, ale což třie knížata od krále vydaná císařská se třmi jinými smlúvcemi zjednají, to chceme učiniti, a aby to naše dání pevno a věčno bylo, všecko též jako na prvním listu, i svědkové i datum, nebo oba pojednú dáni jsou.
Léta MCCII.[bl]MCCII.] MoCCo svátost svatého Tomáše, svatého Jakuba a svatého Matěje apoštola, svatého Mauricí do Prahy jest přinesena.
Po tisíci dvú stú IIII.[bm]IIII.] iiio léta Páně Daniel, druhý tím jménem jmenovaný biskup pražský, umřel jest, na jehožto miesto Ondřej, biskup pražský osmnádctý, vstúpil jest.
Den svaté Cecilie v Římě Ondřej biskup učiněn léta Páně M. CCV.
Na druhého léta potom létě bratří svatého Vojtěcha do Prahy přineseni jsou a v klášteře svatého Jiří schováni.
Léta Božieho M. CCVIII. Teobald, vejvoda český, s Vavřincem
