[33r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceměsto Mediolán. A po vyneseném ortele vyjela sú hned na pole včeckna vojska. Najprv knížata česká s svými, potom Papienští, Kremonenští a z jiných vlaských měst lidé a tu se všech stran město zapálili. Ano císař na to s svým vojskem se dieva, takž to starodávné a pevné město, rozličnými psotami jsúc trápeno, pro neposlušenství, pejchu a zlost svú zkaženo jest a téměř z gruntu vyvráceno. Císař pak po všech Vlaších svobodně jezdil a svú vuoli císařskú činil. Nebž všecky jiné země to slyšiec, co učinil Mediolánu, báli sú se vzezření jeho, střehúce se též nehody. Po tak slavném vítězství a tak udatných skutcích a divných ctné odpuštěnie Čechové od císaře vzevše a poctivě darováni i uctěni jsúce, vesele a šťastně domuov sú se vrátili s mnohým bohatstvím. Takž po převrácení toho města císař, v jiných vlaských městech ustaviv své úředníky, zdvihl se jest do Sicílie, o Napulském vejvodství péči maje a chtě ho porovnati.
Léta Božieho M. C. LXIIII. Uhrové syna někdy krále uherského Gejsy maličkého za krále sobě zvolili i prosili pomoci Vladislavovy, kterýž věrně jim pomocen býti slíbil. A tak pro utvrzení většieho přátelství a pokoje mezi sebú dceru králové synu jeho Svatoplukovi otdali sú za ženu. A veliké dary jemu davše, domuov ho pustili. To když se tak dálo, řecký ciesař s Štěpánem děťátkem, bratrem toho krále nového, s velmi velikým vojskem vtrhl jest do Uher. Tehdy králová, uslyševši to, s svým synem, králem novým [b]označení sloupceuherským, poslala hned posly k králi českému, proséc snažně, aby jejiemu synu v takové potřebě pomoc učiniti ráčil, že nebude li jeho pomoci, Královstvie uherské nijakž zachováno býti nemuož. To uslyšav král český, sám životem svým na pomoc jeti slíbil. Tehdy ihned svolal sněm vší země v Praze a oznámil jim svój úmysl, že táhnúti chce na pomoc králi uherskému proti císaři řeckému. Některým se to líbilo jako věc slušná a jiným se zdála neslušná, neb někteří páni pravili: „Nenie to slýcháno, aby král český uherského krále učiniti měl neb ustaviti a nebo uherský českého.“ K tomu král jim odpověděl: „Páni, vietež to, že já krále tam ustaviti nemyslím, ale ustavenému proti nepřátelóm jeho pomoci.“ To Čechové uslyševše, odpovědíchu, že kam král chce, hotovi sú s ním jeti, třeba li za moře. Protož vzdvihlo se vojsko jeho u syna jeho Fridricha, vejvody moravského, do Uher proti Řekóm. A když tam vtrhli, rozběhli se před nimi daleko napravo i nalevo lidé té země, bojíce se jich, nebž všecka země uherská strachováše se síly jich, vidúce jich takové množstvie. Král uherský, boje se síly Řekóv, postúpil byl na druhú stranu vody, ale uslyšav, že v takovém množství Čehové na pomoc jemu přijeli, posilnil sebe s dobrú myslí, s Řeky boj chtě mieti. A ihned knížata svá vstřiec králi českému poslal, jenž vesele ho přivítavše, jemu děkovali, že takú práci pro ně vede, a jemu, jakž naň slušelo, velikú čest činili. Tehdy císař řecký zvěděv, že král český do Uher přitáhl, a prvé slyše jeho skutky slavné, žádaje té noviny jistotu věděti, poslal jest rytieře jednoho
