[34v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceže toho jistého muže téměř královú v ruku nožem ranil. Pro něžto otec jeho velmi rozhněvavše, když jieti jeho nemohl, ale z země jej vypudil až právě do Uher. Oba bratry Svatopluk i Fridrich dvě sestře jmějíchu, krále uherského dcery. Tento Svatopluk, vrátiv k otcově[an]k otcově] otczowe milosti, i zdvihl se do německých zemí a tam jest umřel.
Léta Božieho M. C. LXXI. Tomáš, kartuzienský arcibiskup, jest umučen, jehožto divové všemu světu oznámeni jsú.
Král synu svému královstvie vzdal a léta Božieho M. CLXXIII. král Vladislav stár a hruob jsa, že již jízdám a zpravování obecního dobrého stačiti nemuože. Toho času tak radu nalezl, vymyslil sobě, jenž se jemu zdála dobrá, ale potom jest byla příčina všeho úsilé a práce, neb Fridricha, syna svého, slavně jest pánem miesto sebe učinil, jediné Budešína a některé k tomu zboží k své potřebě sobě ostaviv. I udělal sobě komňatu na Strahově tu, ješto nyní opatova jizdba jest, chtě tu bydleti a do skonání života svého býti v pokoji. Ale kterakžkoli tento Fridrich císařuov byl rodič velmi malý[19]„milý“ PulkGb a v mnohých bojích velmi poznalý, však kterakžkoli bez viny přihodilo se v krátkém času, mnozí páni čeští obrátili jsou se od něho, hledajíce té příčiny, kterak by jeho zabiti mohli a jiného za pána sobě mieti, kterakžkolivěk dlúho se tajilo. Byl jest Oldřich, syn starého Vladislava, jakožto běhún k císaři utekl s svými i měl mnoho v Čechách některých, ješto jemu příli tajně. Takž pak z milosti císařovy počel za některé částky v zemi prositi a bratru svému, jenž u vězenie třinádcte let, zproštěnu toho vězení býti. S tím také ten Oldřich mdlobu Vladislavovu zvěděv, že syna svého po sobě [b]označení sloupcena stolici ostavil, k panování jal se lákati, kterak by k zemi přišel. I prosil císaře, aby se již nad ním smiloval v tento čas a aby bratra jeho z vězení propustil, jemužto císař takúto odpověd dal: „Dokud Vladislav zemi mohl zpravovati, nechtěli jsme tebe pro jeho vieru a divné přátelství uslyšeti. Ale když již mdlobú jsa nadtrápen, bez vaší rady synu svému panovánie stúpil, zachováním vaší věci pohledáme té cesty. Jenžto by se[20]se: ſſe tvé žádosti dosti stalo.“
Císař, povolav k sobě knížete českého, oč s ním nakládal
Léta Božieho M. C. LXXIIII. císař, nesnaden jsa Vladislavovým, všem českým pánóm do Normberka dvuor volal i přikázal Vladislavovým a synu jeho, aby Soběslava svobodna z vězení učinili. Po tom poselství[ao]poselství] poſelſtwije král i s synem smútil se i radili se s svými věrnými o to. I se jim zápodobné[21]nadepsáno nečitelné slovo; „i zdálo sě jim za podobné“ PulkGb, aby Fridricha biskupa a hrabí vnutkal[22]„Vítka“ PulkGb s některými jinými do Normberka, kterýž by je vymluvil, že býti tam nemohú. A císaři peníze dali, aby úmysl svuoj změnil. Báchu[23]„Bráchu“ PulkGb se poslové, ale nic neprospěchu, ani prosbú, ani penězi císař nerodi se obměkčiti, ale pilně stál, aby vždy byl z vězení puštěn. Král pak a synové jeho, nesmějíce se císařově vuoli protiviti, učinili jsou, co on kázal, a jeho vypustili. A do Prahy kázal přinésti, jehožto příští Fridrich čekáše potkání, a tak mnozí jeho přijeli na tom potkání. Najprvé bosýma nohama svatých navštívil a jim děkoval, potom od krále a od Fridricha políbením pokojným přijat byl, brav se tam a s tiem, doveden jsa do hospody, tu odpočíval. Ale zatím tato novina ohlásila se, že by jemu Fridrich chtěl zítra oči vylúpiti. Takž on v noci zdvihl se s svými i bral se k císařovu dvoru, a Fri[35r]číslo strany rukopisudrich
