s žá[58v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcekovstvem i s měšťany, s židy neb s jinými lidmi mieti, aby se v tom král ani budúcí jeho nezavázali. Pakli by páni nebo zemané naši podlé listuov královských nám na to daných před námi na tom soudu dosti míti nechtěli, kterýž by od nás vydán byl, tehdy svobodně před králem neb budúcím jeho své nehody žalovati moci budú. Pakli my neb budúcí naši pohnáni před krále neb před poručníka v Čechách a v Polště, máme otpoviedati u vratislavské zemi, ktož na nás žalovati bude, odpoviedati máme. Toto také vymlúváme, zvláště že byli[eo]byli] byl li bychom my neb budúcí naši nedostatky některými obtíženi, kdy a když bychom prodati a zastaviti chtěli kterú krajinu neb panství kterému[ep]kterému] kteree knížeti nám rovnému nebo jinému, mimo jiné krále a budúcí jeho najprvé k tomu pověděti máme, nechtěl li by kto kúpiti neb v zástavě mieti on, ale to kníže, které by od nás kúpilo neb v zástavě mělo u manství, má je od nich přijíti a jim víru a poslušenství jako pravým pánuom svým zachovati. Pakli by nebyl kníže, kterýžto by země své neměl neb krajiny, ale od nás neb budúcích našich u manství má to přijíti, kterúžto zástavu neb prodání král český neb budúcí jeho v těch penězích vyplatiti moci bude. Toto také vymlúváme, povolal li by nás král nebo náměstkové jeho na pomoc ven z Čech neb z Polsky, tak abychom přílišnou službú obtíženi nebyli, pomoc některú má nám dáti. Tomu na svědomí všemu list tento na se jsme dali. Datum jako na dřevních stojí.“
„Známo buď všem nynějším i budúcím, že my, Jindřich, z Boží milosti vejvoda slezský, hlohovský, pán zaganský, týž vešken obyčej [b]označení sloupcena tomto listu má psán býti, jako na onom na Kunrátově, jedné že města a hradové proměnu mají tak, jakž jeho zboží záleží.“
Léta Božího MCCCXXX. král Václav nebo Karel, přirozený syn krále Jana, s[eq]s] a Blančí, jeho ženú, odvolán jest zase domuov z oněch zemí do Licmburku, tu, kdež král Jan jeho příští čekal jest vesele a jeho velmi poctivě přivil a tu jednak do roka přebyl. A tak potom do Čech jest přijel s svú paní Blančí.
Léta téhož umřela jest královna Alžběta, žena krále Janova, mátě Karlova, císaře prvního českého. A tak na Zbraslavi podlé otce svého pochována. Pán Buoh se smiluj nad duší amen.
A tak jest konec těch kronik etc.
