[27r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcevšelikú čest obmejšleti. A nadto že mu chce hrad budyšínský s tím se všiem markrabstvím dáti. Pováživ sobě toho Vladislav s vými radami, slíbil jest to učiniti a odtud hned po svatbě s radostí domuov přijel. Téhož léta Spytihněv, syn druhého Bořivoje, umřel jest měsíce ledna.
Léta ut supracizojazyčný text LVIII císař Fridrich, lítost maje nad Vladislavem, vejvodú polským, pro svú sestru, jenž nesměl býti v zemi, ale jako běhúnem byl pro onano dřiev řečená knížata Boleslava a Mezka, i shromáždiv vojsko, vtrhl do země polské a plenil ji ukrutně. Protož ta knížata, nemohúce jeho moci ostati, skrze Vladislava, kníže české, milost sú u císaře obdrželi a musili jíti prvé s nahými meči u pokoru jemu. K tomu zaručiti a přisáhnúti[ab]přisáhnúti] prziſychnuti, že za to proviněnie proti Mediolánským císařovi na pomoc tři sta zbrojného lidu mají poslati. A tak Vladislava v jeho vejvodství zase uvedl.
Toho léta Daniel, biskup pražský, poslán byl od císaře k králi uherskému prositi pomoci proti Mediolánským, od něhož uprosiv sobě pět pohanóv, s velikými dary do Čech se vrátil.
Léta ut supracizojazyčný text LIX. Vladislav, knieže české, přijel do Řezna k císařovi, kdež mnoho knížat a hrabí sebralo se bylo, s nimižto císař radil se, kterak by Mediolánské, kteříž se císařství jeho protivili, mohl skrotiti i také zkaziti. Jehožto vuoli znajíce, všecka ta knížata slíbili všickni radní i pomocní císařovi toho býti i Vladislav také s nimi, kterýžto slib s velikú vděčností císař od nich přijal. A tu přitom podlé rady všech volencóv duchovních i [b]označení sloupcesvětských i všech jiných kniežat říšských Vladislava za krále vyzdvihl a jej korunoval měsíce ledna, nebo od časuov Vratislava, prvnieho krále českého, pro rozličné sváry války a ruoznice ono mezi bratry, ono mezi strýci a vnuky, knížaty českými a moravskými nižádný králem nebyl, jediný tento Vladislav, syn Vladislavuov, z kteréžto věci knížata, páni i zemané radovali sú se po vší české zemi, též i všecko žákovstvo s svým biskupem i se vší obcí veselé veliké měli sú z toho. Protož té radosti na potvrzenie věčné císař dal jest králi českému tento hanfešt, aby budúcně od pražského a olomúckého biskupóv každý král český mohl svěcen a korunován býti.
Majestát na potvrzení krále českého
Ve jméno svaté a nerozdílné trojice Fridrich, z Boží milosti římský císař, vždycky rozmnožitel. Poněvadž přirozeným[15]prefix „při“ omylem zapsán dvakrát na hranici řádku zákonem i psaným dobře činiti všem máme, však zvláště těm, ješto v službě císařské a v obecném dobrém spravedlivou radou a plným úsilím nás se přidrží a pro rozmnožení císařství proti všelijakým nepřátelóm v rozličná nebezpečenství sebe i někdy vlast svú vydávajíce, udatně bojují, takových obvláštní ctí a duostojenstvím povýšiti povinni jsme a máme. A tak hodně sme to obmyslili, aby naději jistú k odplatě a k duostojenství měl ten, ktož v spravedlivé radě i v udatnosti pracuje. Protož známo buď všem nynějším i budúcím, kterak my, císař etc., Vladislavovi, českému vejvodě, pro jeho i pro všech jiných předkóv jeho snažné služby
