[29r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcenaběhlo naň mnoho lidu, most se pod nimi oboři, a tak Čechóv i Uhróv mnoho se ztopilo. Daniel biskup zvěděv, že Čechové boj obdrželi, chtě vděčnost králi ukázati, s velikým nebezpečenstvím bral se jest k němu přes ten most a tu těm, kteříž raněni byli, zvláštní potěšenie činil. Když pak opět po opraveném mostu Čechové valně se brali, vida tísen velikú, biskup, umúdřiv zdraví svému, nechtěl přes něj jeti zase než s Papienskými, kteříž na trh do vojsky velmi často vozili všecky potřeby a dobře svědomi byli cest i mostóv, bral se jest do stanóv korytanského vejvody a tu přes noc přebyl. Ale nazajtřie do stanóv krále českého přijel císař, pak Mediolánských hrad jménem Trek, jenž velmi tvrdý byl, hned oblehnúti kázal, a v krátkém času dobyv ho osadil svým rytieřstvem. A odtud táhl k Lugdunu, k tomu městu zpanilému, kteréž Pompeius císař udělal. Toho města měšťané vyšli sú proti císařovi, žalujíce jemu a jeho knížatóm svého násilé, kteréž se jim toho času dálo od Mediolánských, i prosili, aby prostřed města stany rozbiti císař ráčil. Nebo Mediolánčané tak velmi to město Lugdun jako i Knimaské téměř z kořen zkazichu, a tak lidi v něm v službu těžkú sobě byli podrobili. A když císař, opatřiv zkaženie jeho i slyše, ani žalostivými hlasy lidé svých nehod jemu žalují, viece se jest proti Mediolánským rozsrdnatil. Mezi tím přijeli sú Mediolánčané za příměřím[ad]příměřím] prziemierzim k císařovi [b]označení sloupcepoddávajíce se, že za to i za jiné, což sú koli proti němu provinili, dosti učiniti chtie. Knížata pak a rádce císařovi, slyšiece řeč jich pokornú a každý z nich doma spieše býti žádajíce, dali jemu radu, aby je na milost přijal. Tehdy vstav Anshelm, arcibiskup ranenatenský, obnovil ta slova a řekl: „Však jest nám již chytrost mediolánská dobře známa. Sladkúť zajisté řeč mluviti umějí, ale srdce nevěrné mají. Buď jim tak, jakž oni jiným měří, odměřeno, poněvadž sú oni města svobodná a kostely zkaziti směli, nechť sú také sami zkaženi.“ To když císař uslyšal s svými knížaty, povolil té radě a i hned vrhl se od sebe svú rukavici podlé obyčeje starých císařóv a králuov, zjevně je vypověděl a zjevné nepřátely císařství skrze to býti je ukázal. Potom i hned nazajtřie dvě míli od Mediolánu vojska[16]„v“ omylem zapsáno dvakrát na hranici řádku se položila. A tu ležiece, rytieřstvo císařské projieždělo se sem i tam, kratochvíl svú majíc. Za tím Herkembert, přietel císařóv, mnoho s sebú pojav rytieřstva, vtrhl až k Mediolánu, boj s nimi chtě některaký mieti, závidě toho Čechóm, že oni tak mnoho proti Mediolánským provedli a on nic. I přihodilo se, že v bitvě, kterúž s nimi měl, musil pro něco s koně ssésti a v tom jeho před nepřátely běžeti přinuceni sú a on tu zabit jest. Maršálek, ač se byl jednú z nich vybil, však naposledy ukrutně zahuben jest. Tu také onen rytieř Dyna zhynul jest. To když císaře došlo, náramně se rozlítil na Mediolánské a hned kázal vojsku svému pohotově býti. Z jitra pak, když byli všickni hotovi, vyjeli sú na čistú roveň až ke Mediolánu k bojování velmi příhodnému,