[25r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcezjímáni a opět onino též zase. A když již s obú stran veliké pobitie se stalo tak, že právě až do ustání jedni druhých se nabili, boj ten mezi nimi přestal. Tehdy kníže Vladislav s Jindřichem, biskupem moravským, a s svými věrnými, kteříž mu pozuostali, obrátiv se ku Praze, obdržal ji před nepřátely. A když mnohé rady s bratrem svým Teobalden a s Gedrútú ženú svú i s jinými, jimž duověřil, často mieval, mysléce o tom pilně, co by dále činiti měli a nepřátel těch kterak by mohli zbýti, protož osadiv dobře město, poslal jest bratra svého Jindřicha do Budyšína, aby mu viece lidu přivedl, a sám k králi Kunrátovi římskému vypravil se jest s Velislavem hrabí, kterýž se z mladosti věrně ho držal, a s Jindřichem biskupem, žádaje pomoci proti nepřátelóm. Mezitím pak tento Kunrád, markrabě moravský, oblehl jest Prahu a byl by ji dobyl, než že Teobald, muž udatný, s jinými lidmi silnými, jenž města ostřieháchu, nepřátely často obdržel, a ač s obú stran mnoho zbitých bylo, však proto vždy města mocně obránil jest. Král Kunrát, uslyšav prosbu Vladislavovu, shromáždil mnohá vojska lidu, táhl ku Praze k zahnání nepřátel těchto. Ta novina, když Kunráda došla, povolav mnoho střelcóv, i kázal jim ohnivými šípy na hrad i na město střéleti. Z nichžto jeden nešlechetník, střeliv ku Pražskému kostelu, zapálil jej tak, že jest shořal s mnohými poklady. Též kostel svatého Jiří netoliko shořal, ale téměř vešken do gruntu se zvrátil, v němž mnoho svátostí a kostí svatých shořalo, jest při tom hrozném ohni takový nesmierný pláč a povyk mezi lidmi i mezi žákovstvem byl povstal, že od svých do[b]označení sloupcemuov mnozí i také jeptišky od svatého Jiří jako omámení preč běželi a v jeskyních na Petříně i v lesiech se kryli, této ukrutné a žalostivé příhody čekajíce skonánie. A v tom Kunrád, král římský, s Vladislavem vždy se ku Praze přibližoval, chtějíce tajně připadnúti na nepřátely. Kunrát pak tento, zvěděv to, myslil se bojem s ním potkati, však poslal prvé špehéře své, aby shlédli, mnoho li by lidu měl a mohl li by jim odolati. Kteřížto na ta pole za Plzeň přijevše, spatřili sú veliké množstvie lidu a pánu svému oznámili, že nenie podobné, aby jim mohl odolati. Kunrát tento, chytrý jsa, připravil se s některými, jako by vojsko své objiežděti chtěl, a v tom preč jest utekl. Potom hned král římský přijev s vojskem, nenalezl jest žádných nepřátel a jel na Vyšehrad na hod Letnic. A byl od žákovstva i od jiného lidu slavně přijat. Od Vladislava pak i od své sestry Gedrúty byl jest poctivě uctěn a s tím se domuov šťastně vrátil. Toho léta umřela žena Bořivojova, bratra krále Vratislava, jménem Vietberg.
Léta M. C. XLIII. tento jistý Vladislav, pamatuje na tu křivdu, kteráž se mu od Kunráta stala, sebrav mocné vojsko, vtrhl tam do Moravy, v krajinu jeho, i také v diel onoho Vratislava a Oty a to všecko jich panství zkazil, ukrutnými lúpeži mocně zhubil i spálil, potom domuov se vrátil s nečíslnú kořistí.
Toho léta přijel do Čech jeden legát od papeže a všecky ženy od farářóv a kněží, s nimiž svobodně bydléchu, odlúčil jest.
Léta ut supracizojazyčný text XLIIII. měsíce dubna slavné posvěcenie Kostela pražského dálo se jest s velikú radostí.
