[23r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcemnoho stavenie zdělal. K tomu i obrokuov kanovnických povýšil.
Léta M. C. XXX. Mejnhart pražský vypravil se na pút do Jeruzaléma. A tehdáž také Soběslav s svým vojskem táhl k Lotarovi králi, kterýž na ten čas v Řezně byl, a na té cestě, jeda přes nějakú vodu[12]připsáno interlineárně soudobou rukou, vo málo že se neutopil. Na té také cestě ku prosbě králově dvadceti tvrzí v Bavořiech zkazil, a to učiniv, do Čech se vrátil. Potom pak chtě jeti na Moravu, přitáhl jest s velikým lidem na Klatsko. Tu našel dva služebníky, ješto byli navedeni, aby jej otrávili, a nebo jakž mohúc, o hrdlo připravili. Z nichžto jeden i hned jest chycen a druhý preč utekl. Po němžto Soběslav rychle s [13]s : z slednými psy běžeti kázal, až sú jej vždy v jedné vsi uhonili a jali. A když již oba před něj přivedeni byli, poznali se praviece, že sú čeledínové Miroslavovi, syna hraběte Jana a bratra jeho mladšieho Střezimíra, a od nich že sú dary navedeni, aby ho zahubili. Tu řeč, když Soběslav od nich uslyšal, hned také Miroslava a Střezimíra jal jest a vezl je s sebú na Vyšehrad. A takž potom přede všemi radami svými na příčinu a na návod snažně se vyptávaje, zvěděl jest a došel toho, že návodem a sjednáním Břetislava, strýce jeho, syna někdy Kunrátova, a Mejnharta biskupa a Božka, kaplana jeho, jenž všickni ti z rodu Vršovicóv byli, ta jistá zrada vyšla byla. Pro kterúžto věc rozsudek a nález pánóv zemských na tyto jisté vydán jest, kdež pak Soběslav kníže rozličnými mukami Miroslava a Sřezimíra hned trápiti kázal a téměř na kusy roztrhati a tak je umrtviti. Jiné pak vnuky Vršovských, totiž Křivosuda, Viecemila [b]označení sloupcea Jindřicha dal jest stínati. A když tak ty jisté bídníky tou poslední záhubou mrvíchu, toť hned v tu dobu jako diábel přinese toho Božka kaplana, jehož rychle pochytivše, u věčný žalář vsaditi sú dali. A tak všickni pro své zlé úmysly a činy došli sú hrozné pomsty. Téhož vše léta brzo jedno po druhém stalo se jest měsíce června, že Břetislavovi, synu Kunrátovu, již pověděnému, z rozkázaní Soběslavova pro ten jistý nectný účinek oči jsa vylúpeny ohavně. Téhož také léta Vratislav, syn Oldřichuo, z vězenie jest puštěn.
Druhého pak potom léta Soběslav, kníže Královstvie českého, udělal jest město a nazval je Střiebro. Též také vystavěl jest i druhé město podlé té vody, jiež Nisa řiekají, a nazváno jest Gerlice, jenž před tím Drebnov slulo. Toho také léta Mejnhart, biskup pražský, vrátil se jest z Jeruzaléma, a takž pro ono nařčenie, jakož dřiev praveno, dán jest v moc mohutskému arcibiskupu a pomberskému biskupu, aby oni, vyptajíce se gruntovně na tu všecku věc, to spravedlivě rozvážili a k němu se podlé práv svých zachovali.
Léta M. C. XXXII. král Lotar římský držal veliký dvuor v Pomberce, kdež to i kníže Soběslav byl jest přítomen. A potom když král Lotar do Říma táhnúti chtěl, poslal jest s ním Soběslav Jaromíra, syna Bořivojova, kterýžto Bořivoj byl jest syn Vratislavuov, prvnieho krále českého, se třmi sty rytieřstva výborného.
Vratislav pak, syn Oldřicha napřed praveného, téhož léta pojal dceru krále římského tohoto.
Opět téhož léta Soběslav s svým lidem vtrhl do Polsky velmi silně a zapudil jest vejvodu polského do Uher jménem Boleslava a velikú záhubu v zemi jeho
