[24v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcev Jeruzalémě, přijal zákon a řeholu svatého Augustina. Také tento Jindřich biskup s knížetem Vladislavem a s jeho ženú Gedrutú založili sú klášter strahovský na té hoře Strahov a nazvali jej Hora sionská proto, neb k té hoře Sionské tato hora jest velmi podobná.
Jiný opět klášter téhož zákona v Litomyšli založil jest a vzděl jemu jméno Hora olivetská, neb to místo, na němž ten klášter stojí, jest velmi podobné onomu místu hory Olivetské. Potom týž kostel za časuov císaře Karla, krále českého, jeho jednáním pilným a múdrostí biskupstvím jest učiněn a potvrzen skrze Klimenta, papeže šestého. V němž první biskup stolici měl nějaký Jan, kterýž tu prvé předtím v tom klášteře mnichem byl, kdež pak i umřel a tu pochován jest.
Léta M. CXLII. Vladislav tento, ačkoli byl mlád léty, však dobrými mravy a smyslem rozšafným byl jest stár. Nebo všecko, což měl činiti, činil s dobrým úmyslem podlé rady výš psaného Jindřicha biskupa a Vratislava, pána jednoho, a tak s jich radú múdře a řádně zemi zpravoval. Tehdy vidúce to někteří šlechtici a jiní páni mocní, jenž toho času nejpřednější úřady zemské držali, že podlé vuole a žádosti své v zemi nemohú toho, což se jim líbí, provozovati, povstali sú proti pánu svému Vladislavovi a velmi chytře rozličnými zpuosoby v nenávist jiným sú jej uvozovali i svár mezi lidmi zbudili. A to učinivše, i toto tajně jednali, aby Kunrát, markrabě moravský, syn Litoltuov, syna Kunrádova, bratra prvnieho krále českého Vratislava, byl knížetem v zemi české a Vladislav aby byl doluov ssazen. A takž plni jsúce lsti [b]označení sloupcea zlého úmysla, jednali sú to najprv takto, aby Ota moravský, jemuž byl Vladislav Holomúc vrátil, přidržal se Kunráda, nynie pověděného, a k němu se přichytil. Onen také Vratislav, syn Oldřichuov, bratra Kunrádova, také i Vladislav krále etc., též i Spytihněv a Litold, ač byli jako běhúnové nižádného jistého panstvie nemajíce, však že sú byli z knížetcieho rodu, všecky sú je navedli tito páni zemští, aby proti Vladislavovi knížeti s Kunrádem ostali a k němu se přivinuli. Tomu pak když Vladislav poněkud srozuměl, poslal jest posly své k Otovi, napomínaje je, aby na to dobrodiní a přátelství, kteréž mu učinil, navrátiv mu panství holomúcské, nezapomínal a v tom neobracoval se po lstivém a nevěrném návodu těch, kteříž proti němu křivě nasazují jeho. To když Ota vyslyšal, slíbil jest Vladislava se přidržeti a k němu přístúpiti, ale potom přes to, zapomněv bídník nevěrný na jeho dobrodiní i na svój slib, byl jest Kunrádovi pomocen. Protož stalo se jest, že ten Kunrád s těmi jistými, kteříž se ho přichytili, shromáždiv vojsko, vtrhl jest do Čech a všudy, kudyžkoli táhl, velmi hubil zemi. A když již prostřed země přijel, Vladislav, kníže české, s svými lidmi, vyjev proti Kunrádovi, hned se jest s ním bojem silně potkal na té hoře, jiež Vysoká dějí, měsíce máje. A když s obú stran houfové dobře zšikovaní v hromadu se sešli, vzešla veliká a ukrutná mezi nimi bitva, nebž větší mezi těmito přátely krevními nežli mezi jinými, a protož jednak s této strany množství zraněných a zbitých padalo, jedna s oné, jednak tito mnozí byli
