[14r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcesmějí nás spolu vaditi, přejmež my jim spolu také se mordovati, poněvadž od nás střiebra a zlata dosahují, nechť také za ně životóv svých nasadí a potom ať jiných kniežat nevadí.“ Slíbila se jest tato řeč Břetislavovi i die k tomu: „Pravíť to, jistě blázen bývá, ktož skrz cizí řeč postranní nepřítelem bližniemu se činievá. Nu kdyžť jest tak, jakož tomu, že nás vadí, mohu poněkud sám srozuměti, mušejíť toho zlým užiti.“ I protož knížata tajně se smířivše, s pokojem se rozešli a nazajtřie v bitvu oboje vojska svedli. Vršovicuov toho času Moravané zbili sú mnoho, nebo ti všickni, kteříž sú příčina byli těch ruoznic a sváruov mezi nížaty, napřed a v čele státi musili, a tak tu s obú stran lidu množstvie zbito jest. A po té bitvě bratří teprve do konce o všecko se mezi sebú srovnali a v mier dokonalý vešli.
Léta M. XCVI. měsíce máje zpuosobením Břetislavovým Kozma, biskup pražský, posvětil jest Kostela na Hradě pražském.
Téhož také léta ze všech německých zemí velmi mnoho lidu k Božiemu hrobu šlo jest. A tak v houfích jdúce, kdežkoli které židy našli, připuzovali sú je, že sú se křtíti bezděky musili, snad nerozumějíce, že takové bezděčné puzenie k vieře nenie užitečné, nebž proti písmóm Božským jest.
Téhož léta Břetislav s svým vojskem opět vtrhl jest do Polsky a tu krajinu s oné strany Nisy, té vody, všecku jest poplenil. A hrad ten, jemuž Břeh dějí, tvrdý velmi, jenž sedí na řece Odře, zrušil jest. A tu klášter na tom místě jest potom udělán. Odtavad také ten čas udělati rozkázal [b]označení sloupcehrad jeden jménem Kamenec. A s tím vrátil se zase do Čech a potom hned Mutinu, syna Božejova, a Kojatu, strýce jeho, pány z toho ohavného pokolení vršovského, z země české ven vyhnal pro jich lest a jiné nectné skutky, zbožie pak jich k komoře své připojil. Druhý Mutina, přietel jich, ten u vejvody polského obýval.
Léta M. XCVIII Břetislav jal jest syna Konrátova a dal jej u vězenie na hrad, jenž Kladsko slove.
Téhož také léta týž Břetislav zjímal všecky židy ve všie zemi české a veliké množství klenotuov českých od zlata od střiebra i drahého kamení jim pobral a potom je rozpustil.
Téhož léta měsíce prosince Kozma, biskup pražský, muž šlechetný, život svuoj dokonal, po jehožto smrti Břetislav to zbožie kostelní rozšafně až do volenie jiného biskupa zpravoval jest.
Léta pak druhého po smrti Kozmy měsíce března Břetislav kníže podlé rady zetě svého, kaplana svého Vigberta Heřmana, jenž také i otce jeho krále Vratislava kaplan byl a probošt boleslavský, s povolením všeho žákovstva biskupem pražským volil jest.
Toho času Jindřich, císař třetí, přebývaje v Řezně, pozval k sobě Břetislava žádaje, aby s ním velikú noc okvasil. Břetislav i [s]text doplněný editorem Heřmanem, biskupem voleným, k němu jeti neobmeškal. O jehožto příjezdu uslyšav, císař vyjel proti němu s svými pány a šlechtici jednak na tři míle, vítaje jej, a velmi ochotně jej přijal a vedl s sebú do Řezna. A tu hned nazajtří Heřman na biskupství od císaře potvrzen jest.
Téhož času Břetislav narovnal jest o to s císařem, aby bratr jeho Bořivoj po jeho smrti zemi českú zpravoval. Odtud zase domuov přijel, brzo do Moravy
