[13r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceoběma i listy zjednal, aby na budúcí časy spojováno nebývalo, než aby každý z nich na svém dosti měl.
Léta téhož slavný král Vratislav po mnohých velebných skutcích v nemoc těžkú zimnice upadl jest, od kteréžto všecka síla v něm zhynula, srozuměv, že se čas smrti jeho blíží, pořídil jest věcí královských. A v tom povolán jsa od Boha ku počtu, život svój měsíce března dokonal. Pochován jest slavně u vyšehradském kostele, jenž byl sám založil, podlé obyčeje králuov křesťanských, z jehožto smrti země česká za mnohé časy zámutek měla. Vejvodú jsa, zpravoval zemi patnácte let. A králem jsa, kraloval jest v zemi české let šestnácte.
O Konrátovi, bratru krále Vratislava, a Břetislavovi, synu jeho, knížatech českých, neb králové nebývali již po tomto prvním za dlúhé časy v Čechách pro rozličné sváry a nepřiezně mezi knížaty českými. A jakoby toliko osobě Vratislavově, a ne zemi české královstvie přidáno bylo, protož titule toho knížata neužívali až do Vladislava krále, kterýž Mediolánu s Čechy dobyl, jakož o tom dolejí
[b]označení sloupceTéhož léta, když Vratislav král umřel, podlé jeho zpúsobenie Konrát, bratr jeho, vstúpil jest na místo jeho, neb Čechové, nechtiechu Břetislava sobě za pána vzieti z té příčiny, že směl proti otci povstávati, a praviece: „Projde li jemu to tak lehce, budúť nám též činiti naši děti.“ Kdež pak i císař jim ten účinek zchválil, ale poslavše po kníže Konráta, bratra Vratislavova, do Moravy, vzali sú jej sobě za pána, kterýž toliko sedm měsícóv a sedm dní zem českú zpravoval a i hned měsíce září umřel. Protož o jeho skutcích nic se nepíše. Ostavil jest po sobě dva syny, Lipolta a Oldřicha, o nichž potom bude praveno.
Téhož léta, když Konrát umřel, Břetislav, prvorozený syn krále Vratislavuov, kterýž byl zajel do Uher a tam obýval, když uslyšal, že by Konrát, strýc jeho, umřel, hned jel najprv k císaři a to na něm vyžádal, že jest zemi české za pána jej přisúdil. Potom se bral do Čech i s tím lidem, kterýž byl s ním v Uhřích, a když ku Praze jel, od žákovstva i ode všeho lidu počestně jest přijat a na stolici otce svého posazen.
Za tohoto knížete brzo přibral se jest do Čech jakýs falešný nesvěcený biskup jménem Ruprecht z vlasti kabalonské, kterýžto proto, že ještě ta oba biskupy pražský i holomúcský nebyla do konce potvrzena na biskupství od papeže, on jako biskup dokonalý slavně sobě činil a drahně kostelóv posvětil v zemi české z peněz i také žáky mnohé na kněžství světil. Potom se toho teprve doptali, když již mnoho peněz vyšáliv, preč zase ujel, že jest nebyl pravý biskup. A tak ti jeho skutkové v nic sú obráceni podlé práv duchovních.
