[8r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcenade všemi lovy pánem učinil, Otovi, druhému bratru, maršalství zemské dal jest. Nevěstu pak svú, ženu Vratislavovu, když jest i s Holomúcí městem v moc jeho přišla, poručil ji k ostřiehaní jednomu hraběti jménem Mstislavovi na jeho hrad, jenž slul Lešťany, kterýto hrabě, maje tak znamenitú panu u vězení, boje se, aby mu neušla, tvrdě ji choval, v pouta nohy jejie svíraje, z čehožto Vratislav, muž její, zvěděv o tom, velmi smúcen byl. Ale potom skrze přímluvu Severa biskupa Spytihněv tu jistú paní po čtyřech nedělech z vězenie toho se vším svobodně propustiti rozkázal. Kterážto vypravila se jest do Uher k muži svému, a cestú jedúci, bolestmi těžkými, jsúc těhotná, obklíčena ku porodu byla a v tom trápení třetí den umřela. To když muž její uslyšal, náramným zámutkem trápen jest, aniž se mohl za mnohé dni v žalostivém nařiekaní ukrotiti, ač jej i král Ondřej mile a ochotně častokrát těšil.
Léta etc. M. LVII., seznav uherský král Ondřej vysoký rod tohoto Vratislava a jeho velikú šlechetnost, dceru svú jménem Atlétu dal jest mu za manželku. Poznav to Spytihněv a chtě se uchovati budúcieho zlého, aby potomně uherské moci proti němu bratr nezbudil, poslal posly své k němu pravě, že by bez příčiny z Moravy ušel a že jest nic nepřátelského neměl se báti a že on nemá proč, aniž mu slušie bratra nenáviděti, prose, aby se k němu vrátil do panství svého, že jest mu ho neodjal, ale dochoval. A tak přivolal jest [b]označení sloupceVratislava zase do Moravy a postúpil jemu všeho toho zboží, kteréž mu byl otec otdal.
Léta M. VIII. Jitka, mátě Spytihněvova, kterúž jest byl z země své vyvrhl, ta na protivenství jemu byla se po tom vyhnání vdala za krále uherského Petra i umřela jest léta svrchupsaného měsíce června a pochována jest v lučském klášteře blízko od Znojma, kterýž byla sama založila. Potom její kosti odtud do Pražského kostela sú přeneseny a podlé Břetislava, muže jejieho, slavně pochovány.
Knieže Spytihněv, maje čtyři bratry, jenž jej jako otce ctili a poslušni ho byli, jsa k nim láskou hnut, učinil mezi nimi takové pořiezenie: Vratislavovi, po sobě prvniemu, knížetstvie české, když by umřel, poručil, moravskú zemi Otovi a Kunrátovi rozdělil, Jaromíra kázal biskupem udělati, zšel li by brzo z světa biskup. Pakli by se to nemohlo brzo sjíti a neb že by on biskupstvie přijieti nechtěl, tehdy aby hradecký kraj za svuoj otdiel držal a jeho užíval do smrti. K tomu ještě sto tisícóv hřiven střiebra mezi bratry své jest rozdělil, a tak je od sebe za života svého počestně odbyl, že sú vděčně všickni na tom přestali. Jaromír pak Hradecko držal. Oblíbil sobě jedno v tom kraji městiště a postavil sobě na něm k bytu svému hrad a dvuor a převzděl mu jméno své Jaromiř, kdež nynie město královské jest.
Léta M. LXI. Spytihněv, vejvoda český, úmyslu svého dokonati jest nemohl v tom, kdež byl založil veliký
