[47r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcevstřieci, aby jemu vtrhnúti nedali. A jsám král po lovích kratochvílil. To Rudolfus uslyšev, proměnil svouj úmysl, a tak s jedné strany Dunaje přitrhl jest k Rakúsóm a tu města, vsi i kláštery rozličné zebral a s tím tak až k Linci, tak řečenému městu, přijel a tu své stany jest rozbil. To Otakar uslyšev, přikázal svým, ješto k Teplé vythli byli, aby jakž najspieš mohú, k Drozďovicóm přitáhli, kteřížto chutně skrze Plzeňsko a Bechyňsko jedúce, po lesích sem i tam blúdíce, mnohú jsú práci měli, až jsú i k tomu městu přijeli. A tak stavivše se na mezech země vlastí těch a je osobivše, i na šíř, i na dél své stany za čtyři míle rozbili. A již král Otakar s svými byl, Rudolf své stany Dunaje s druhé strany rozbil byl podlé Lince. A když sedm nedělí tak stáli, uzřevše s obú stranú, že pokrmu lidem i koňóm se nedostává, příměří jsú mezi sebú učinili a o smlúvu rok vzali na tom ostrově, jemuž Lamberk říkají, a tak sú se tu přátelsky smluvili. A tak syn Václav Otakaruov dceru Rudolfovu měl pojíti a syn Rudolfuov dceru Otakarovu. A tak ty jisté svatby před biskupy a před pány mnohými přísahami a listy jsú stvrzeny. Tehdy Otakar to sjednání a zatvrzení Rudolfovi k jeho prosbě radú zlú pro naději jako větší milosti pět korúhví vzdal jemu a na znamení pokory naděje se, že by jemu zase vrátil. To on jako pro čest učinil byl. Zatím pak Rudolf, svými poradiv se, Otakarovi jedno dvě korúhve vrátil, českú a moravskú a jiné sobě ostavil řka, že by jemu těch zemí potřebí bylo. Ale potom, když by se rozmohl v panování, že by jemu je vrátiti chtěl, slíbil jest. S tiem pak s jednání domuov se vrátil. Toho léta Vítkovci[cu]Vítkovci] witkewczy,s velikým množstvím lidí odstúpivše od krále pryč, v zemi české klášteruom mnoho zlého i chudým lidem učinili jsú, jenž král to pak mlče zminul, nebo jemu [b]označení sloupcejich pomoci bylo třeba času. A podnes ten rod vždy řádu řádně činíce, s cizozemci zrady kují a jednají a jižť jsú tito všem řadám vrch dolili, neb jsú Rožmberci to tito Vítkovci.[57]Věta navíc oproti PulkGb
Otakar svú dceru dal do kláštera
Zářé toho měsíce léta Páně M. CCLXXVII.[cv]CCLXXVII.] MoCClxxxij král Otakar, chtě svú dceru raději Bohu nežli člověku dáti, tu, kterúž syn Rudolfuov měl mieti, v [cw]v ] Yklášter[cx]klášter] oklaſſter svatého Františka s desíti jinými panami dal jest. To když [se]text doplněný editorem tak stalo, návodem některých svých rádcí Otakar s svými listy i posly proti Rudolfovi nepřízen jest pozdvihl.
Otakar král český pozdvihl boje proti řískému
Otakar želeje, že té země byl vzdal, léta Božího M. CCLXXVIII., úsilen a naveden jsa od svých některých, lstivě zase je umyslil mieti a nebo svuoj život za to dáti. Tehdy vojsko shromáždiv, vtrhl jest do Rakús, a tak ohněm i plením zahubil jest. S tím tak z krajiny lanenské hnuv se, několiko dnuov stál na poli. A potom do Drozďovic na to miesto přijev, tu jest své stany rozbil. Zvěděv to Rudolf, s svým vojskem přes Dunaj jest přejel a na moravských mezech se posadil s vojskem. Již také Otakar přijel byl na jednu huoru v lese blízko od té vody Moravy, o říském králi nic nevěda. Tehdy Říský návodem toho nectného a nevěrného Miloty poslal špehéře, kterak jest tam, nebo ten jistý Milota ohavný a nešlechetný proti králi kterakýs hněv divný v srdci svém držíše, ano jeho král po vší Moravě pánem a zprávcí učinil byl. Takž pak když den ode dne špehéři přípravú toho Miloty řádného uzřel, že král Otakar s svými ubezpečil se a samé svými pojistil, přiblížil se ihned a rychlostí vojsko obklíčil. Král Otakar, vida vojsko veliké Říského a znamenav, že mnohé zrady nešlechetné v tom staly sú, z nich předtím vystříhán byl od říského krále proto, že na jeho dvoře zchován byl, na to nepodbav nic, své jest vojsko zjednal.
