poledni, jenž obilí lidem a dobytku velikú škodu jsú učinily, kteréžto za sedm dní celé sú ostaly a velmi veliké jsúce, tréhranaté, po nichžto ihned veliká povodeň byla.
Léta Božieho MCCLI. Přemysl, markrabě moravský, syn krále Václavuov, Štýrsko a Rakúsko, kterýžto dědice neměl svého, bez prolití krve a bez velikého úsilé panování svému podrobil jest. Učiniv také pokoj v těch zemiech, jakéhož nepraviechu nikdy předtím jsúce, neb všicku smělost a zlosynství nešlechetníkuov zlých zkrotil byl. Tak pak, aby ta dědictví potom děti jeho mohly mieti, pojal jest dceru Lipoltovu, někdajšieho vejvody rakúského a štýrského vdovu, jenžto Jindřich, někdajší říský, syn Fridricha císaře, měl byl dříve. Toho léta měsíce února s žákovstvem a s jinými lidmi ta svátost, kterúž papež Anežce, sestře králově Václavově, poslal byl, poctivě přijata jest. Nadto téhož léta král Václav, sebrav vojsko veliké z Moravy, z Čech, syna svého Přemysla poslal do Bavor, kterýž veliký diel té země zhubil jest. Tak příměří s bavorským vejvodú učiniv, s velikú škodú těch lidí domuov se vrátil.
Léta Božieho M. CCLII. král uherský jménem Béla, když Štýrska i Rakús nižádným údolím dobyti nemohl, pustil pohany, kteřížto Gamanové slovú, kteříž ve všech Rakúsích i v Moravě nad lidmi i nade vším žákovstvem veliké krve prolití učinili jsú a muži i ženy jich svázáni vedeni jsú s nimi, a tak v ukrutnú službu je podrobili. Toho léta Přemysl v Ejmburku s tú Markétú rakúskú svadbu měl, kterážto jsúci bezdětkyní, sčetla na Přemysla, že on neplodný jest byl. Tehdy Přemysl porozuměv tomu, řekl k ní: „Daj mi jednu z svých dievek i ihned uzříš, sem li plodný čili nic v jednom létě.“ Kterážto jsúci neplodná, když povolila tomu, vzal sobě Přemysl jednu dívku, kterúž nad jiné miloval, dceru jednoho pána z Kumrulgatan z Rakús, s nížto ihned prvnieho léta měl syna Mikše, jehožto potom vejvodú opavským učinil byl. Neb předtím Opava příslušela jest k Moravě, ale dána jest tomu Mikšovi, aby ji od Českého královstvie i od moravského markrabství v manství držal věčné časy. Měl jest pak po tom s tú jistú tři dcery, z nichžto jednu dal panu strakonickému a druhú vatrberskému z Druholce, třetí panu Bočkovi z Kravař. A tak to bezděcství ne jemu, ale jí bylo připsáno. To když se tak stalo, zvědíno jest to, že ona po smrti onoho Jindřicha jeptiškú byla stvrzena zákona svatého Dominika v klášteře treverenském. A tak bez odpuštění papežova za Přemysla šla byla. Pro což když papež rozvod mezi nima učinil, vrátila se jest ona do kláštera. To pak Přemysl tento jistý, nechtě země bez dědice učiniti, pojal jest sobě Kunhutu, dceru Hostislavovu, krále bulgarského, jakož potom pravěji bude pověděno o tom. Téhož léta měsíce července, když po něm tak řečenej sudí králuov v kostele svatého Jiří pod Božími mukami snažně se modlil svým náboženstvím, z nohy toho jistého kříže krev se linula, kterúžto jest sám svú rukú setřel. Toho léta a téhož měsíce špitál na mostě na čest svatého Ducha Anežka jest učinila a křížovníky tu s hvězdú postavila a všeho zákona zjednala, aby tu hlava byla.
Léta Božího M. CCLIII. král uherský s těmito pohany Samany všecku Moravu kromě jediné hraduov a ohrazených měst ohněm a pálením zkazil jest, muže i ženy i mláďátka jich všecky kázal zhubiti, nižádnému jsú neodpustili, ani velikému, ani malému. A to za příměřím hubenec to učiniv, svú přísahu ohavně převýšiv, kteráž mezi nimi i rakúským vejvodú stala se byla. Ne na potupení svaté kostely, zvony a na to i oltáře zkazil a s sebú druhé kázal nésti do Uher, to jest ornáty a jiné věci posvátné kostelní. Protož Rakušané, Štýrští i
