[44r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceMoravčíci spolu králi tomu velikú škodu činili, království jeho i jiné vlasti přátel jeho hubíce. Toho léta zajisté veliký strach a bázen na Čechy se říti, pro sílu těch jistých pohanuov a také jiných rozličných. Tehdy král Václav, s velikú sílú[47]slabika <ſy> omylem zapsána dvakrát na hranici řádku a mocí chtě múdře předjieti, kázal města zdí hraditi a klášter svaté Maří křížovničí konec města[48]„mosta“ PulkGb kázal dobře špihovati rozličnými potřebami, Pražský hrad proti těm nevěrníkóm dobře ohradivše. Jeptišky od svatého Jiří v městě jsú toho času bydlely kromě kláštera svého. Téhož léta toho měsíce října slovutný král Václav umřel jest a pohřeben u svatého Františka v tom klášteře, kterýžto s svú sestrú Agnežkú položil byl. Ten jistý král, po zvěři žena se v lese, větví oko sobě vymrštil i sluol proto časuov svých Slepooký, kraloval jest v zemi šťastně XXIV. let a osm měsícuov. To když se tak stalo, syn jeho Přemysl dědicem jsa, z Rakús se vrátil toho měsíce dubna, vstúpil na království otce svého poctivě. Téhož léta toho měsíce dubna zdvíhán jest[49]„jest“ zapsáno na konci řádku zkratkou, ta je na daším rozepsaná svatý Petr, mučedlník zákona predikátoruov. Téhož léta toho měsíce listopada svátost svatého Stanislava jest přinesena a s procesí v Pražském kostele slavně přijata.
Přemysl, syn krále Václavuov, léta Božieho M. CCLIIII., přijem kříž[cc]kříž] krzijez s množstvím pánuov velikých z Čech, z Moravy i z Rakús, proti pruzským i jiným nevěrným vtrhl jest, bojovati chtě. Zatím pak mezi Uherským a mezi ním pokoj byl. Pojednou zdvihl se do Prus a tu u Vratislavi Vánoce okvasil, k němužto tu bramburský vejvoda přijel i jeli spolu do Prus. Toho léta Inocencius papež umřel, na jehožto místo Alexander vstúpil.
Vilém, král říský, když v Německých byl na vojně a na Froji, jest zabit léta Božieho M. CCLV.
O boji knížete Přemysla s Prušany
[b]označení sloupceToho léta kníže Přemysl s Brumem, biskupem olomútským a s markrabím[cd]s markrabím] markrabi bramburským, do Prus mocně vtrhše, nepřátelsky jsú ji poplenili a mnoho zbili, ani malému, ani velikému neodpustili jsú. Mocnější pak a větší Prusi tak, jakož tomu věříme, Božím strachem ohromeni jsúce, slyšíce takovú slovutnost knížete českého jména, se vší pokorú přišli jsú před něho i s životy i sbožím, dávajíce se jemu, kteréžto když Přemysl dobrotivě přijal na milost, rozličnými radami i návody ke křtu[ce]křtu] kerztu svatému je pobízeje. Tehdy dvě vejvodě pruské Berun, biskup olomútský, křtil jest a přezděl jednomu jméno své Otakarus, druhého křtil markrabě moravský i také přezděl jemu své jméno. Mnozí pak páni jiné pokřtivše, své jména jsú jim dávali a v své rúcho drahé je obláčeli. Odtavad pak jeda Přemysl, slovutné kníže české, s oné strany vody, jiežto Pregr říkají, k jedné huoře přijev, hrad a město založil jest i učinil tu kostel a stolici biskupovu na čest svatému Vojtěchu, kterýžto od Prušanuov umučen jest byl, i nazval to biskupství sabimienské biskupství. A tak po tom účinku, když se to tak stalo, to jisté město Šinyšperk se vší tu vlastí sabienskú, když koli proti pohanóm táhnú, některé pobití[50]„na které pobitie“ PulkGb to město s maršálkem pražským českého krále korúhev nesúce[cf]nesúce] negſucze, přední první špic drží proti nepřátelóm na svědectví toho účinku českého krále, korúhev nesúce[cg]nesúce] negſucze. Druhé město odtud nedaleko Berum, olomúctský biskup, s pomocí královú udělal jest. A tak od svého jména přezděl jemu Brumšperk, kterémuž toliko řečeno jest Hora Brumova, a tak po potvrzení viery svaté a rozšířené také tu biskupovu stolici udělal. Také král mnoho tvrzí dobrých na obranu a na útočiště věrným jest ustavil. To všecko stvrdil a zpósobil a sliby i rukojemství od nich přijal, aby k své nešlechetnosti zase se nenavracovali, poručiv tu zemi křížovníkóm, celé léto tu byv, šťastně se všemi se domuov vrátil.
