tenť neumie jiného, než se vaditi
a nehledíť k konci žádnému,
toť jest přirození jemu samému.
I Luciperoviť jest dobře zjednal,
byv v nebi u veliké slávě, Buoh jej proň sehnal,
a by se on byl s Pýchú neradil,
byl by se s Bohem Pánem nesvadil
a jistě byl by v nebi i podnes –
protož v pekle svázán jest jako pes.
I ráčíš li míti, ať jest dobře tobě,
zavěž Pýchu slibem sobě,
aneb vydaj jej Neštěstí svázaného,
ač chceš se uvarovati budúcího.
Lépeť jest Pýchu svázati
a svázaného Neštěstí vydati,
Chudobě, Bídě a Psotě,
nežli by proň přišlo na tě,
že by skrze jeho radu byl sám svázán
i tento každý najmocnější pán.
A v tom byšte musili Pýchy užiti,
že byšte musili poddáni býti
Neštěstí, i všem vojskóm jeho,
[27r]číslo strany rukopisucož by se tu nestalo mnoho zlého?
A já bych radějí, ví Buoh, umřel,
nežli bych se tomu dívati měl,
aby Neštěstí syna mého opanovali,
když by již jiné pány jímali
Chudoba s Bídú, Psotú, v jich se uvazovali.
Tu by bylo pozdě vinu Pýše dávati,
když byšte se již musili nuzovati!
Než dokudž ještě čas máte,
jest má rada, že s ním války necháte.
Pohleďte, jak jest dosti všady všeho!
Zdali máš, králi, jednoho mocného?
Ani se stkvějí bohatstviem tvoji poddaní,
i ten Pýcha, i všichni jiní,
ano žádného nedostatku nenie,
než všady zbytky po tvém jměnie.
Ale přistúpíš li k válce s nimi,
uzříš[j]uzříš] Vzrzieſs, jakť sehrají s tvými,
ješto jich potom budeš pykati.
Mně nerač viny dávati!
A protož pravím začasu,
varuj se války s nimi i kvasu,
[27v]číslo strany rukopisunebť neznám na tom zisku tobě,
nech jich, ač vážíš mú radu sobě!
A budú liť co chtíti na tě i na tvé počíti,
to před sebú budeš míti.
Co z toho učiniti chcete
s Rozumem to před se vezmete.
Najdem k tomu dosti rady,
žeť nebudú zištní s tebú svády!
A mně nerač za zlé míti,
že mi se událo dlúho mluviti!
Zdála mi se pilná potřeba toho,
neb máte ztratiti druzí mnoho,
protož bych rád, abyšte se rozmyslili,
a což chcete před se vzéti, rozvážně učinili,
neb cožkoli před se rozvážně vezmete,
toho potom pykati nebudete.
Prosím, račtež otpustiti,
již já nynie nebudu viec mluviti.
Však bych to byl prvé rád učinil,
ale že sem rozkázanie syna i vaše naplnil,
abych mluvil, tak se vám zdálo,
i pověděl sem k tomu málo,
