M…[35]torzovité slovo
[…]text doplněný editorem
s…[36]torzovité slovo
p…[37]torzovité slovo
Kteréž […]text doplněný editorem[38]utrženo …zalitorzovité slovo
tu Chudoba před Štěstím stál
a očitě to uhlédal,
kterak sú mnozí vzati byli,
ješto jemu prvé slúžiti musili.
Tak se jest o to rozhněval,
před Štěstím jest bez rozumu křikal.
Neštěstí
[21v]číslo strany rukopisu[…]text doplněný editorem[39]horní dvě třetiny strany utrženy, byl zde obrázek „kteřiež tuto […]text doplněný editorem[40]utrženo …jitorzovité slovo
ješto sú také prvé byli moji,
račiž mi je nynie vrátiti zase,
ač nás nechceš zbúřiti na se!
Neb máme od svého krále rozkázanie,
abychom osob nepřijímali,
a ktož se nám líbí od tebe, brali!“
Tuž vezma Chudoba mocného krále,
[22r]číslo strany rukopisui podá jeho Bídě a Psotě dále,
a to z císařuov nejednoho,
z králóv, z knížat i jiných mnoho.
A tak se počne s nimi trhati,
ruce i nohy jim lámati,
Nemoc, Bolest za pasy s nimi choditi,
Starost poče z nich žerty pósobiti,
řka: „Hle, jak jsme vás pobrali,
ano již vám poň kvíky staly!
Kéž z nás nynie kumšty máte!
A vy se jaks zapíráte,
když Neštěstí od nás mluviti chtělo,
žádného jest slyšenie nemělo,
než tak jste na se vzhlédali
a všichni jste nám se posmívali,
ulýzajíc se jako čert, nalezna želézko.
Byloť jest nám to dosti těžko.
Již vidíte, co se nynie děje,
znajíc, že všeho Buoh do času přeje!
A čehož jest Štěstí na nás žádal,
což jest v tom jeho dobrého, již jest shledal.
A shledáte, že ještě z toho jiné bude,
[22v]číslo strany rukopisuže jich mnoho na tom dvoře nebude
a že mezi vámi tak chcem zabrázditi,
poněvadž k nám lásky nechcete míti,
protož mezi nás někteří musíte,
a jak s vámi sehráme, to uzříte!“
Vtom počnú se ze dvora valiti valem
zajavše Štěstí znamenitých houfem.
Pan Svoboda
A Svoboda velikým hlasem zvolá:
„Jáť toto pravím prostě zhola:
nerač se, králi, tomu dívati,
aby nás tak měli zajímati!
Nebude liť z toho nětco jiného,
však nás poberú, že neostane žádného!“
Štěstí
Tehdy počne Štěstí mluviti,
zda by to mohl zastaviti:
„Co se to, pro Buoh, děje?
Já vidím, že se nám Neštěstí zasměje,
že se dobře vede jeho poddaným,
ale jaks nemírně našim věrným!
Pověz nám, Neštěstí, proč to děláš?
[23r]číslo strany rukopisuVšak vieš, že sem já pán váš!“
Neštěstí
„Milé Štěstí, pane náš milostivý,
znám, že si ty král a pán dědičný!
Tížeš se mne, proč se to děje,
bera tvé věrné, tobě se usmívaje?
Děkuj z toho sobě a jemu,
Svobodovi, hofmistru tvému,
kteréhož sobě vyvolil za zprávce,
a jest tvých věrných zrádce!
Bychť já byl měl rozkazovati,
uměl bych já to jinak zpravovati,
neb to tvá Milost zná sám,
co já jich pod svú mocí mám,
a to s tvú volí, i sám od sebe
že jich již málo okolo tebe –
a z toho nemáš děkovati,
ale Svobodovi, tomu láti!
Neb on v ničemž míry nemá,
ani tvému otci vlásti dá,
než vždy, jakž chce sám.
Přivykl tancóm, frejóm i kolbám,
