Hynek z Poděbrad: [Neuberský sborník]

Knihovna Národního muzea v Praze (Praha, Česko), sign. V E 39, 1 A c 100, 1r–228v, IIv–IVv. Editoři Černá, Alena M., Jamborová, Martina. Ediční poznámka

[Generovaný obsah]

[22r]číslo strany rukopisu

i podá jeho Bídě a Psotě dále,

a to z císařuov nejednoho,

z králóv, z knížat i jiných mnoho.

A tak se počne s nimi trhati,

ruce i nohy jim lámati,

Nemoc, Bolest za pasy s nimi choditi,

Starost poče z nich žerty pósobiti,

řka: „Hle, jak jsme vás pobrali,

ano již vám poň kvíky staly!

Kéž z nás nynie kumšty máte!

A vy se jaks zapíráte,

když Neštěstí od nás mluviti chtělo,

žádného jest slyšenie nemělo,

než tak jste na se vzhlédali

a všichni jste nám se posmívali,

ulýzajíc se jako čert, nalezna želézko.

Byloť jest nám to dosti těžko.

Již vidíte, co se nynie děje,

znajíc, že všeho Buoh do času přeje!

A čehož jest Štěstí na nás žádal,

což jest v tom jeho dobrého, již jest shledal.

A shledáte, že ještě z toho jiné bude,

[22v]číslo strany rukopisu

že jich mnoho na tom dvoře nebude

a že mezi vámi tak chcem zabrázditi,

poněvadž k nám lásky nechcete míti,

protož mezi nás někteří musíte,

a jak s vámi sehráme, to uzříte!“

Vtom počnú se ze dvora valiti valem

zajavše Štěstí znamenitých houfem.

Pan Svoboda

A Svoboda velikým hlasem zvolá:

„Jáť toto pravím prostě zhola:

nerač se, králi, tomu dívati,

aby nás tak měli zajímati!

Nebude liť z toho nětco jiného,

však nás poberú, že neostane žádného!“

Štěstí

Tehdy počne Štěstí mluviti,

zda by to mohl zastaviti:

„Co se to, pro Buoh, děje?

Já vidím, že se nám Neštěstí zasměje,

že se dobře vede jeho poddaným,

ale jaks nemírně našim věrným!

Pověz nám, Neštěstí, proč to děláš?

[23r]číslo strany rukopisu

Však vieš, že sem já pán váš!“

Neštěstí

„Milé Štěstí, pane náš milostivý,

znám, že si ty král a pán dědičný!

Tížeš se mne, proč se to děje,

bera tvé věrné, tobě se usmívaje?

Děkuj z toho sobě a jemu,

Svobodovi, hofmistru tvému,

kteréhož sobě vyvolil za zprávce,

a jest tvých věrných zrádce!

Bychť já byl měl rozkazovati,

uměl bych já to jinak zpravovati,

neb to tvá Milost zná sám,

co já jich pod svú mocí mám,

a to s tvú volí, i sám od sebe

že jich již málo okolo tebe –

a z toho nemáš děkovati,

ale Svobodovi, tomu láti!

Neb on v ničemž míry nemá,

ani tvému otci vlásti dá,

než vždy, jakž chce sám.

Přivykl tancóm, frejóm i kolbám,

X
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 20 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).