Však vieš, že sem já pán váš!“
Neštěstí
„Milé Štěstí, pane náš milostivý,
znám, že si ty král a pán dědičný!
Tížeš se mne, proč se to děje,
bera tvé věrné, tobě se usmívaje?
Děkuj z toho sobě a jemu,
Svobodovi, hofmistru tvému,
kteréhož sobě vyvolil za zprávce,
a jest tvých věrných zrádce!
Bychť já byl měl rozkazovati,
uměl bych já to jinak zpravovati,
neb to tvá Milost zná sám,
co já jich pod svú mocí mám,
a to s tvú volí, i sám od sebe
že jich již málo okolo tebe –
a z toho nemáš děkovati,
ale Svobodovi, tomu láti!
Neb on v ničemž míry nemá,
ani tvému otci vlásti dá,
než vždy, jakž chce sám.
Přivykl tancóm, frejóm i kolbám,
[23v]číslo strany rukopisua zdá mu se, že jest všeho světa pán,
smýkaje se všudy jako cikán.
U každého bohatého i chudého pobude
a ktož nic nemá, hned jeho zbude
a přichytí se častokrát mnohého
bláznivého tranta i zteklého,
a když jej připraví mezi nás –
tu hned potud s ním jeho kvas.
Jáť bych měl k němu z práva milost míti
a Chudoba, Bída, Psota i naši děti,
neb on nás daří mnohými
a zvláště lidmi veselými,
starými, mladými a kratochvilnými,
kteřížto bez míry radost plodí –
jich statkóm najvíc Svoboda škodí!
A my je všecky přijmeme,
proto sobě s žádným nestýštěme.
A shledáš to nadléch, králi,
velmi jste se nám dříve smáli,
nechtějíce mne vyslyšeti,
že sú se nám smály i děti.
A kdyby ty poslúchal Múdrosti, otce tvého“
[…]text doplněný editorem[41]chybějící folia 23 bis r, 23 bis v v restaurovaném rkp doplněna novým papírem, na foliu 23 bis r tužkou dopsáno list chybí
[24r]číslo strany rukopisuPovstav Neřád poče mluviti,
od svých staršiech řéditi,
od purkmistruov a konšeluov,
i také od obecných pánuov:
„Cožkoli tuto Neštěstí mluvilo,
všecko s naší volí činilo,
neb jsme jeho za to všickni prosili,
aby se zprotivil a my s ním byli.
Dokudž muož našich hrdel stačiti,
nechceme s tebú dobře býti!
A když jedno povolíme svým,
uzříš[i]uzříš] Vzrzieſs, jakť srazí rohy hercóm tvým,
ješto sú nynie na tvém dvoře,
i všudy v kútiech i v komoře.
Netřebať bude Rácuov na ně,
dalekoť my statečnější máme,
žeť budú na mosty i do bran vskakovati –
králi, to máš jistě shledati!
Již chci nynie řeči ukrátiti,
neb nesluší nám hrdě mluviti.
A když pak přijde k tomu,
všichni uzří, co kto udělá komu!“
