že žádný múdřejí raditi nemá.
A velíš mě vydati Neštěstí –
vydaj mě, uzříš[l]uzříš] vzrzieſs, žeť chlupy ztřeští.
Ty, Múdrosti, mluvíš[m]mluvíš] mluwieſs jako starý neb kněz.
Lépe já se hodím k válce, to věz!
Neb to ještě vždy tak pravím
a na svú čest já k tomu radím,
aby král nedal na se fúkati žádnému
Neštěstí, Chudobě, Psotě,
ani z nich žádnému, i také Bídě!“
A to mluvíše, rukú rozkyvuje.
„Pravím, ktož našeho pána čest miluje,
že jemu nemóž žádný raditi,
než chutně se s nimi svaditi
a všecky je mocí setříti,
a mají li co, i to jim vzíti.
Ať vždy moc pána našeho znají
a potom ať pomenší fúkají!“
Múdrost k Pýše
Múdrost otpovědě krátce:
„Já sem to viděl na počátce,
že se má řeč neslíbí tobě.
[29v]číslo strany rukopisuAle chceš li to rozvážiti sobě
a pomysliti na konec i na počátek,
srozumieš, jaký má z toho býti zmatek.
Ale proto tobě za zlé nemám,
neb v tvé steklosti tě dobře znám.
A jakož ty mú radu hanieš,
kto křiv nebo práv bude, to zvieš.
Ale jáť se proto nechci vaditi,
než to viem, že lépe umiem raditi,
toběť v mysli jiného nenie,
než hrdé řeči a fúkanie.
Protož potom, když přijde k čemu,
svolíš také k dosti rovnému.
Než jáť se nechci tuto svářiti,
neb máme nynie pilně se raditi.
A ctím syna a pána svého,
máloť bych já tbal fúkanie tvého!
A zmíníš li se kdy o to se mnú sám,
na všeckoť slušnú otpověd dám,
bude liť se čeho velmi chtíti,
budeš to před sebú míti.
Jsi bez rozumu velmi statečný.“
[…]text doplněný editorem[44]chybějící folia 29 bis r, 29 bis v v restaurovaném rkp doplněna novým papírem
[30r]číslo strany rukopisu„Nu, nechmež tak, všehoť živý dočká!
Uzříte, co z toho nadléch býti má.
Já vždy pravím, že se musíme svaditi,
že spolu nikdy nebudem moci dobře býti,
neb mě Neštěstí mrzí i s svými pomocníky,
s těmi se všemi potvorníky.“
Tuž se ihned brzo pokrotili,
ale túto řečí velmi smutni byli,
slyšíce, že se Neštěstí brojí
a se všemi svými na pole se strojí,
chtě na vojnu vytrhnúti
a k samému Štěstí přitrhnúti
a spolu konečně váleti;
že chtí dokonce zvěděti,
co jich jest a býti má, a co jich nenie,
že se chtí děliti o bohatých jměnie.
Bych měl o tom vypisovati –
kterak sú se počali zbierati
aneb jaká měli vojska a jak veliká,
poněvadž byli rozličná čeled a všeliká[n]všeliká] wſſe,
muože každý tomu rozuměti,
že jich nemohlo málo býti,
