Hynek z Poděbrad: [Neuberský sborník]

Knihovna Národního muzea v Praze (Praha, Česko), sign. V E 39, 1 A c 100, 1r–228v, IIv–IVv. Editoři Černá, Alena M., Jamborová, Martina. Ediční poznámka

[Generovaný obsah]

[221v]číslo strany rukopisuže jest paní bohata, chválil jest, kterak jest almužna spasitedlná věc a milosrdenství činiti a že se jí také v své chudobě poručí. Kdež paní řekla jemu: „Pane otče, prosím tebe pro Pána Boha, jestliže by se trefilo, žeť by před tebú toho příti chtěl a že by pravil, že o žádné paní neví, pověz jemu, že já sem ta, kteráž sem to tobě pravila a naň žalovala.“ A takž ta dobrá paní zpověd svú jest dokonala a pokání přijala. A přitom dobře srozuměla, co jí ten zpovědlník o almužně pověděl, pěkně tajně v jeho ruku hrst peněz vložila. A prosila jeho, aby některé zádušní mše slúžil, i vstala jest od jeho noh a šla jest domův. Potom nedlúhá chvíle tomu vyšla, že ten poctivý muž podlé svého obyčeje k svému svatému mnichu přišel a po rozličných řečech a rozprávkách dosti po[222r]číslo strany rukopisuctivými slovy mnich toho poctivého muže a přítele svého tázal jest, a za jiné jeho nemaje, než za vinného, jemu toho dokonalý rozum o té paní pověděl, co jest jemu naň žalovala. Tomu dobrému muži taková věc velmi se neznáma zdála, počal se jest tomu diviti jako ten, ješto té paní málo vídal, ani ji kdy sobě v mysl bral, a také že velmi řídko kdy mimo té paní duom chodíval. I počal jest takových věcí příti a pravě, že tú věcí vinen není. Ale mnich nedal mu dále o té věci mluviti, přetrhl mu řeč a řekl jemu: „Nediv se tomu, ani tak čiň sobě, jako by o tom nic nevěděl, ani svých slov nadarmo truď zapřeniem, neb mi již pravdy nikterakž příti muožeš. Však nemám toho, což sem pravil, od svého souseda, cožť bych přel, všakť jest mi sama na tě žalovala plačíc a mně pověděla, protož [222v]číslo strany rukopisutakových věcí nepřísluší tobě hledati. Neb v tom toliko mohu pověděti, byla li jest kdy která paní, kteráž by se takových věcí vystřáhala a jí k mysli nebyly, to jest tato jedna. Protož prosím tebe, tobě k dobrému i ke cti a jí k utěšení a mně k libosti, že té dobré paní u pokoji necháš.“ Mezi těmi řečmi ten dobrý muž daleko lépe takovým zámyslóm a řečem srozuměl jest než ten dobrý mnich, k čemu paní vede. A hned se proti mnichu jako v nějaké stydlivosti byl postavil a řekl jemu, že již nechce toho více činiti a že chce ot ní pustiti, a s tím šel jest pryč od mnicha a pravým úprkem hned mimo paní té duom šel jest, kteráž na malém oknu ležala, čakajíci, zda by tady její milý šel. A když jest jej jdúce viďala, velikú toho radost měla, a vyskytši se z

X
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 11 měsíci a 29 dny; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).