roz[226v]číslo strany rukopisuprávěl o čistém měšci a pasu, z té příčiny, aby toho mnicha dobrého s jeho víry nesvedl, tím méně jemu na to otpovídal. Kdež mnich z toho se velmi rozhněval a ještě u větší hněv se dal. „Což mi chceš opět toho zapříti mlčeniem, ty potvorníče, to, což mi jest v jistotě vědomo, pohleď, toť mi jest plačíci přinesla, hádaj, znáš li ty to!“ Ten dobrý muž, jako by se za to velmi styděl, tak jest řekl: „Známť to dobře, dávámť se vinen, udělalť[ch]udělalť] udielat sem zle, a teď slibuji, poněvadž ji tak ve cti a stálé mysli seznávám, žeť potom nebude míti oč jakých žalob činiti na mě.“ A tak rozličná slova těch věcí mezi nimi obapolně byla sú. Naposledy ten dobrý mnich, kterýž mohl lesnímu kozlu přirovnán býti, vzav ten pás stříbrný a měšec přečistý i dal jest jemu. A potom jej navodil [227r]číslo strany rukopisui prosil, aby to jemu zdržal, což jest jemu přiřekl, a tak se s ním rozlúčil. Ktož veselejší než ten dobrý muž, kterýž již skrz tak znamenitý dar seznati jest mohl, že k němu ta pěkná paní velikú lásku má. A jakž jedné od mnicha odšel, tak hned mimo paní duom šel jest a jí okázal, že jest ten dar ot ní v svú moc přijal, kdež ta paní toho velikú radost měla jest. Dobře tomu tušéci, že její úmysl předse den ote dne lepší se a rozmáhá se, a že již nic lepšího o tom smýšleti není, než kdyby její muž přes pole podál otjel, aby takovú věc v tom času počatú k konci přivésti mohli. Po nedlúhém času potom trefilo se, že muž její, maje mnoho činiti o své potřeby, do Janova jeti jest musil. A když jest ráno otjel, tak hned ta dobrá paní, žena jeho, k tomu mnichu brala se a opět znovu na [227v]číslo strany rukopisutoho dobrého muže počala jest žalovati. A po rozličných řečech k němu s pláčem řekla: „Muoj milý otče, jižť tepruv mohu dobře řéci, že toho déle již trpěti nechci ani kterak mohu, poněvadž sem řekla, že bez tvého otpuštění nic v tom jednati nechci. A protož sem nyní přišla tobě se opovídajíc, že což činiti budu, že to spravedlivě učiniti mám a toho želeti i plakati. Neb aby věděl, co jest mi ten tvuoj dobrý přítel – ale já pravím, čert z pekla jest – dnes přede dnem vo jitřniem času učinil. Já nevím, ký čert jemu to oznámil, že muž muoj do Janova preč otjel jest. Neb dnes přede dnem, jakož jsem o něm oznámila, do mé zahrady vlezl a na jedno dřevo zhóru k oknu vlezl a okenici okna čistě otevřel jest, chtě ke mně přijíti. A já takové věci srozuměvši, procítila sem ze sna a zdvihla