[217r]číslo strany rukopisujsúc, s ním nic proti své cti nemyslila učiniti, ač by snad někto se nalezl, že by jí to chválil, proto se jest nad potvorníkem nechtěla tím mstíti, aby co své přirozené cti měla pro padúcha uškoditi co najméně. Než to sobě proti tomu muži vzala, aby jeho takové milosti, kterúž k němu prvé okazovala, prázdna byla a naň, což najméň bude moci, aby laskava byla. Aby pak chtěla jej milovati tak jako prvé, toho jest srdce k němu míti nemohla, aniž chtěla až do smrti. Než to dobře vím, ktož ji znali, tu pěknú mladú paní, že sú za to Pána Boha prosili, aby jí Pán Buoh od takového muže pomohl, neb jest jí k ničemuž na světě nehodil se, než aby jí protivenství a žalosti divné činil a každého kroku nevěřil, kteráž jest nic nešlechetného pro svú čest mysliti nechtěla. Ale pak jakž jest [217v]číslo strany rukopisukoli činila a činí, nemá jí žádný v světě člověk z čeho vinu dáti, než jako na mladú, pěknú paní sluší. Daj Pán Buoh jí v tom štěstí, aby se jí vedlo vedlé vuole její a jí ráčil pomoci ot potvorného padúcha, kterýž k ničemuž lidem ani Bohu není. A našich milých panen aby ráčil milý Buoh takových mužuov zprostiti. A ta jistá pěkná paní, jsúci v světě zdráva, [aby]text doplněný editorem[111]Antonín Grund v edici Boccacciovské rozprávky, Praha 1950 na tomto místě doplňuje slovo „aby“ své mladosti a krásy mohla k své vóli užiti, neb jest toho vždycky byla i jest hodna pro své šlechetnosti. Dajž to, Pane Bože, aby ho zbavena byla, čím spieš, tím lépe! Amen.
O jedné krásné paní a urozené i o její chytrosti a opatrnosti své tajné milosti velmi pěkná rozprávka etc.cizojazyčný text
[218r]číslo strany rukopisuČas nedávní minul jest, že jedna urozená paní, krású ozdobená i postavú, vysoké mysli a ušlechtilá i opatrná byla nad jiné, jako jest kdy která paní z přirození byla tím obdarována. Kteréž jména nyní jmenovati zanechám, neb ještě muož snad živa býti, mohla by jí snad ta věc zámutek nésti, ješto to nic není, než že by se jí lidé smáli. Ta jistá paní byla z dobrých lidí urozených narozena, avšak proto prostému člověku soukenníku za manželku dána, kdež se jí potom ta věc tak hanebná zdála, že toho nikdy z své mysli spustiti jest nemohla. A tak se jejímu úmyslu zdálo, že žádný muž takového nízkého rodu, by neviem jak bohat byl, hoden jí nebyl, netoliko jí, ale žádné jiné tak urozené paní. A z té příčiny sobě svého muže tak lehce pokládala
