[223r]číslo strany rukopisuokna, což najvíc mohla, velmi mile a laskavě naň pohleděla. Ten dobrý člověk přitom dostatečně jí vyrozuměl, co jest jemu skrze mnicha praveno, že dómysl jeho, který ot [ mnicha zvěděl, ]text doplněný editorem[112]Antonín Grund v edici Boccacciovské rozprávky, Praha 1950 na tomto místě doplňuje text „mnicha zvěděl,“ paní křivý není. A potom s velikú pilností i chtíčem každý den paní k libosti, jako by nětco jiného měl činiti, mimo její duom chodil jest. A potom po několiko dnech srozuměvši paní, že mu se nic méně nelíbí než jako on jí, zapálivši se u veliké lásce a vzavši tomu čas a hodinu, zase k svému mnichu spovědlníku jest šla a hned s pláčem k jeho nohám přiklekla jest. Ten dobrý mnich ptal se jí pokorně, jaké by to noviny byly, že jest tak s smutnú tváří předeň přišla. I řekla jest mu paní: „Muoj milý otče, noviny sú tyto, že ten prokletý od Boha přítel tvuoj, na kteréhož sem prvé žalovala, tolik mi [223v]číslo strany rukopisu protivenství činí, že jinému nevěřím, že jest se k mému zámutku a žalosti narodil. A jistě se bojím, že on toho příčina bude, že já nikda dobré mysli nebudu, ani k vám kdy více choditi budu.“ I řekl jest mnich: „Kterakž, což jest tebe ještě nepřestal takovými běhy trápiti, kteréž’s mi pravila?“ „Otče, jistě v pravé pravdě ještě nic,“ řekla paní, „neb víc a víc, což muož, vždy mi protivenství činí k mé žalosti. A snad z té příčiny, že sem vám naň žalovala, to jest ve zlé vuoli od vás přijal a mně tady protivenstvie činí takové. Neb prvé šel li jest jednú mimo duom muoj, již sedmkrát na to místo chodí, by tomu Buoh chtěl, aby to mu [cf]mu] mi Buoh dal, aby se na mě dosti nahleďal, a k tomu jest tak smělý a nezbedný, že včera starú babu ke mně do domu poslal s svými dary a novými







