M…[35]torzovité slovo
[…]text doplněný editorem
s…[36]torzovité slovo
p…[37]torzovité slovo
Kteréž […]text doplněný editorem[38]utrženo …zalitorzovité slovo
tu Chudoba před Štěstím stál
a očitě to uhlédal,
kterak sú mnozí vzati byli,
ješto jemu prvé slúžiti musili.
Tak se jest o to rozhněval,
před Štěstím jest bez rozumu křikal.
Neštěstí
[…]text doplněný editorem[39]horní dvě třetiny strany utrženy, byl zde obrázek „kteřiež tuto […]text doplněný editorem[40]utrženo …jitorzovité slovo
ješto sú také prvé byli moji,
račiž mi je nynie vrátiti zase,
ač nás nechceš zbúřiti na se!
Neb máme od svého krále rozkázanie,
abychom osob nepřijímali,
a ktož se nám líbí od tebe, brali!“
Tuž vezma Chudoba mocného krále,
i podá jeho Bídě a Psotě dále,
a to z císařuov nejednoho,
z králóv, z knížat i jiných mnoho.
A tak se počne s nimi trhati,
ruce i nohy jim lámati,
Nemoc, Bolest za pasy s nimi choditi,
Starost poče z nich žerty pósobiti,
řka: „Hle, jak jsme vás pobrali,
ano již vám poň kvíky staly!
Kéž z nás nynie kumšty máte!
A vy se jaks zapíráte,
když Neštěstí od nás mluviti chtělo,
žádného jest slyšenie nemělo,
než tak jste na se vzhlédali
a všichni jste nám se posmívali,
ulýzajíc se jako čert, nalezna želézko.
Byloť jest nám to dosti těžko.
Již vidíte, co se nynie děje,
znajíc, že všeho Buoh do času přeje!
A čehož jest Štěstí na nás žádal,
což jest v tom jeho dobrého, již jest shledal.
A shledáte, že ještě z toho jiné bude,
že jich mnoho na tom dvoře nebude
a že mezi vámi tak chcem zabrázditi,
poněvadž k nám lásky nechcete míti,
protož mezi nás někteří musíte,
a jak s vámi sehráme, to uzříte!“
Vtom počnú se ze dvora valiti valem
zajavše Štěstí znamenitých houfem.
Pan Svoboda
A Svoboda velikým hlasem zvolá:
„Jáť toto pravím prostě zhola:
nerač se, králi, tomu dívati,
aby nás tak měli zajímati!
Nebude liť z toho nětco jiného,
však nás poberú, že neostane žádného!“
Štěstí
Tehdy počne Štěstí mluviti,
zda by to mohl zastaviti:
„Co se to, pro Buoh, děje?
Já vidím, že se nám Neštěstí zasměje,
že se dobře vede jeho poddaným,
ale jaks nemírně našim věrným!
Pověz nám, Neštěstí, proč to děláš?
Však vieš, že sem já pán váš!“
Neštěstí
„Milé Štěstí, pane náš milostivý,
znám, že si ty král a pán dědičný!
Tížeš se mne, proč se to děje,
bera tvé věrné, tobě se usmívaje?
Děkuj z toho sobě a jemu,
Svobodovi, hofmistru tvému,
kteréhož sobě vyvolil za zprávce,
a jest tvých věrných zrádce!
Bychť já byl měl rozkazovati,
uměl bych já to jinak zpravovati,
neb to tvá Milost zná sám,
co já jich pod svú mocí mám,
a to s tvú volí, i sám od sebe
že jich již málo okolo tebe –
a z toho nemáš děkovati,
ale Svobodovi, tomu láti!
Neb on v ničemž míry nemá,
ani tvému otci vlásti dá,
než vždy, jakž chce sám.
Přivykl tancóm, frejóm i kolbám,
