Tužť mu musím, což sám káže, jednati,
bych se měl ihned spadati.
Tuť na tom dosti nebude,
o pluh nová sváda opět bude,
praviec: ‚Však do toho nic nenie!
A v branách žádného hřebu nenie,
jestliže toho hned mi nezjednáš,
puojduť ode všeho, to shledáš!‘
A já jemu dobré všecko zjednal byl,
jedno že on jest to svévolně zhnojil.
Ihned mi jiným pánem hrozí,
nezjednám li, co káže, hned pryč běží.
A jestliže jemu z hněvu slovo diem,
on mi jich deset, to jistě viem,
i musím já všech řečí nechati,
ač chci, aby chtěl nětco dělati
i jemu rád zjednati, což káže.
Tužť napravě pluh i voře
tak, jakž sám chce, a ne jako já,
potom hned záplaty žádá,
a řka: ‚Pane, rač mi zaplatiti,
chceš li, ať budu slúžiti!
Pakli mi hned nezaplatíš,
nebuduť dělati, to ty zvieš,
nebo musím sobě šaty zjednati,
abych měl v čem s děvečkami potancovati!‘
Tuž já musím pěkně prositi,
nechci li jeho na se zbúřiti,
řka, že jemu brzo peníze zjednám.
Tuť před ním chvilku pokoj mám.
Potom opět přijde pohonič ke mně,
hledaje jiné příčiny na mně,
pravě: ‚Já nemohu poháněti,
chci nynie doma poseděti!‘
A já jemu diem: ‚Milý, proč
búříš velmi, ano snad nenie oč?‘
‚I co se nemám búřiti,
a já nemám v čem pohoniti,
však košile ani kytle nemám,
k tomu zlámal sem ostruhu, pohleď sám!
A to mi máš z práva zjednati,
chceš li, ať budu předse dělati.
A také rozmrskal sem vešken bič,
nezjednáš li mi co třeba, puojdu pryč!‘
Tehdy cožkoli mluv já,
nezjednám li, co on chce, nic netbá.
Než zjednám li, tehdy dělá,
a nezjednám li jemu, tehdy nechá.
Potom mi děvka počne přimlúvati:
‚A ty mi nic nedáváš, kterak mám dělati?
K tomu kusa střevíc nemám,
i sukni zedranú, pohleď sám!
Protož račiž mi košili kúpiti,
sic věru musím pryč ujíti!‘
A hned přijde děvka druhá,
ihned se také preč trhá,
řkúc: ‚Nekúpíš li mi sukna sedm loket,
budeť nová sváda opět!
A máš li mi kúpiti, kupiž dobrého,
nebo puojdu pryč a budu u jiného!‘
A pustím li jí jakú svobodu,
puojde pryč, by jinde měla píti vodu.
A tak všickni dělají,
bych měl, i dobytek, zemříti, nic netbají:
‚Pane, zjednaj nám piva, ať žiezní nezemřeme,
chceš li, ať pryč neutečeme.
