Paní mluví:
Paní takto otpovědě:
„Jáť jiného nic nevědě,
než chceš li všecko v kořist hnáti
a prostě o všecko se starati,
nebyl by to žádný div,
aby nebyl této hodiny živ!
Protož těš se boží milosti
a přestaň té veliké starosti,
neb věz, žeť se to někdy změní
a že to Pán Buoh v lepší promění
tak, že budeš míti dvory nápravné,
k tomu čisté krávy dojné,
skopce, vovce i berany
se všemi slušnými nápravami,
vobilé dosti i voránie.
Čekajž božího smilovánie!
A když jiné starosti zbudeš,
shledáš, že hned stav manželský chváliti budeš
a hned tvé srdce žalosti zbude,
když všecko bez nedostatku bude!“
Mládenec:
„Ba, toť jest darmo, milá paní,
snad nevieš o psotě i mluvíš maní.
Bude liť tak, čehož ty mi žádáš,
jakú starost míti opět, z mé řeči poznáš!
Ale toho rač poslyšeti:
Budu li dobrý statek na zemi míti,
hned stokrát větší práci mám.
A kterak to, ihned oznámím vám:
že ktož má na zemi statek veliký,
ten musí míti dobytek všeliký
a všecko hospodářství napraviti
a sám ke všemu ruku přičiniti,
neb nepřihlédá li sám k svému,
by měl velmi mnoho, nevystačí jemu.
A protož velikým statkem starosti neubude,
kde při chudobě jedna, tu jich deset bude.
Ještě chciť více pověděti:
musíš děvky a pacholky míti
a nebudú liť věrni tobě,
tiť nepomohú, jediné sobě.
Pak když chci s pole voziti
a obilé dobrým požiti,
musím jim podlé jich vuole platiti,
ač nechci na poli obilé shnojiti.
Jestliže jemu mzdy málo podám,
hned s ním nesmluvím, to jistě znám.
Než daj jemu, co on bude chtíti,
a ihned chce dobré vozníky míti,
k tomu pluhy, vozy, brány –
ty ať sú dobře okovány! –
k tomu přípravy také,
kteréž míti chce všelijaké.
A když jemu to všecko zjednám,
proto toho vždy jisto nemám,
aby on dělal, kdy dělati má,
než tak všeho ležeti nechá.
A chce li vuoli větší nežli já,
diem li co o tom, tehdy se hned hněvá
a již tepruv nebude dělati,
by to všecko mělo shníti neb zlámati.
K tomu počne hned reptati
a mně ještě vinu dávati,
řka: ‚Kterak sú u vozu kola mdlá!
Naložím li naň mnoho, že se zlámá.‘
