a co jest zpanile pokročila
zdvihši tu přepěknú hlavičku;
i šla ode mne přes jednu lavičku,
pod nížto bystrý potok tečíše.
Jakž mi odtušila bíše,
ihned se pokrotilo mé starání.
Jakž rozmluvich s tú pěknú paní,
tuť mě žalost opustila,
když mě svú řečí utěšila,
že se tomu doma podivili,
kteří mých nedostatkuov svědomi byli,
a když sem zase k veselí přišel,
mněli, že sem veliký poklad našel.
Protož každý znamenaj, jaké jest utěšenie,
když komu jeho žena k vuoli nenie.
Než komu se zdaří dobré oženěnie,
slušíť děkovati božímu umučenie
a chvála Mariji, panně čisté,
napřed tobě, Pane Kriste,
neb jest všecko při tvé svaté vóli,
a tak se stane, jak ty chceš koli!
O Štěstí
Byl jest člověk mladý z řádu, kterémuž lidé říkají rytířský. Ten jistý mladý člověk přijel do jednoho velikého města a prostřed toho města byla hora veliká a na ní zámek. A pán toho města byl na tom zámku a říkali jemu Štěstí. A když tam přijel božím způsobem, kdež jest prvé v něm nikdá nebyl jak jest živ, a tak, nejsa nic znám, hned bliezko u brány stál jest u jednoho chudého hospodáře, kterémuž jméno říkají Pravda. A byla tu před léty dobrá hospoda, než již pro mnohé věci zdá se, že nenie zvolná hospoda. Neb hospodář ten s nynějšími lidmi nic neumí, než zdá se jim, že jim nechutné krmě dává a hořké pivo, a prostě že jim k jich libosti, mladým, nic dobrého v svém domu nemá a že těch věcí nemohú trpěti, jakož se to i podnes děje. Než toť jest měl ten hospodář do sebe, že jest kázal dobře stláti, ktož jest koli u něho stál. Z toho jemu žádný nemuož viny dáti i podnes. A v tom městě velikém bylo hospod mnoho, jakož pak každý tomu muož srozuměti. V tom městě hospodáří rozličná jména majíc byli, než zejména pana purkmistra chci jmenovati, neb již od dávné chvíle najviec u něho lidí bývá i hostí stává. Říkají jemu Povolil. A tak ten jistý mládenec jsa u svého hospodáře Pravdy, počal se ho o mnohých věcech tázati a zvlášť o zvůli toho města a o zámku a pánu, kterýž na něm byl. Tehdy ten jistý dobrý letní hospodář dí tomu svému
