a…torzovité slovo
a…torzovité slovo
czo…torzovité slovo
vſſe…torzovité slovo
jakozto…torzovité slovo
ti kteří …
bylo by …
kto by …
aneb …
mohl …
…mtorzovité slovo
…itorzovité slovo
…eſelitorzovité slovo
…dytorzovité slovo měli
…ytorzovité slovo znělo
… zpievaní
… chtělo
tak s rozličným voněniem,
k tomu i s utěšeným zpívaniem,
že jest toho příliš dosti bylo,
by se to v samém ráji dálo.
Tak jsme všickni o to myslili,
bychom tuto věčně byli,
a brž i zjevně mluviec k tomu:
„Muož li býti kde veselejí komu?“
I pravili všichni, že nemuože.
Budiž tobě chvála z toho, milý bože,
žes nám dal v tomto světě radost,
ješto obživuje naši mladost,
jediné po smrti daj přijíti k milosti
a pojmi nás do věčné radosti,
tehdy bude všeho více než dosti.
Navrátím se k řeči této:
Když se jest počínalo léto
a všeliké koření již obžívalo,
všudy se již všecko zelenalo,
jakožto milý Pán Buoh zpuosobil
ten čas, jakoby se svět znova zrodil,
a jakožto měsíce máje vždy bývá,
kdež svět jako znova obžívá.
Toho přeutěšeného máje
jest na světě dosti ráje
od lidí i od všelikých zvířat,
od králuov, od pánuov i od knížat,
od ptactva i ode všech živluov,
i ode všech veselých, čistých časuov,
jakožto všichni lidé muožte znáti,
kteří veselého světa užíváte.
A tak při tom toho nynie nechám,
než příhodu svú poviem vám:
Když se byl ustal v kratochvíli,
a jiní se ote mne rozešli byli,
i jidech do pokoje svého,
když již tu nebylo žádného,
i lehnu do lože svého,
dosti bohatě ustlaného
kmenty, damašky i zlatohlavy.
Jakž doležech, poobrátiv hlavy,
a to k pravé (abych usnul) straně,
uda mi se spáti velmi náramně.
Tu poče mi se ve snách zdáti
[…]text doplněný editorem[75]chybějící folia 69 bis r, 69 bis v, 69 ter r, 69 ter v, 69 quater r, 69 quater v v restaurovaném rkp doplněna novým papírem
…bietorzovité slovo
…ilatorzovité slovo
tu mi jest hned ruky podala,
a podavši i přistúpila,
objavši mě mile i políbila,
a políbivši, takto mluvila.
Paní mluví:
„Teď jsi nynie se mnú, muoj milý, sám.
Přijde li kto, běda nám!
Hádaj, co by myslili sobě?
Vieť Buoh, že sem přišla k tobě
dobrým úmyslem, nebť věrně z srdce přeji,
a téhož se zase od tebe naději!“
„Ó, má najmilejší, krásná paní,
já sem se zapálil v tvém milování,
že hořím právě jako v peci!
Prosím tvé milosti, rač se svléci
a lehnúti ke mně sem!
Pustím tě pryč přede dnem,
a ještě dobře před svítaním,
žeť já ty všecky přeraním,
ktož by tvé pověsti strážce byli,
žeť nic neustřehú, byť se zpadati měli,
