paní vedlé něho a s druhé strany vedlé ní seděl Jakub a proti ní z prdele Tomáš. A tak ji těmi lidmi osázel, že by ji mohl umořiti mezi nimi, jestliže jest sobě věrně pomyslila o své kráse a své ušlechtilé mladosti. A tak jiní hosté, kteříž za tím stolem byli i s hospodářem, kromě té pěkné paní, tak mi se zdá, že kdyby kto měl lidi k žalostivému pohřebu, netoliko k masopustu vybierati, že jich ne hned shledá. Potom když krmě nosili z kuchyně, tu zjednal bubenníka a pištce, nic jiného, když ve zlé vsi k stádu bubnují neb sviniem k jich jídlu. A tak ktož sú pak koli při tom veselí byli, že jsú při smutnějšiem pohřebu málo bývali. A to zvlášť pro tu paní, kteréžto každý dobrý člověk má litovati, ktož by znal, neb jest potom, což rozuměti mohu, v těžkú nemoc skrz to upadla jest pro svého potvorného muže. A k tomu jí ještě ani velmi s lidmi mluviti dal, s těmi, s kterýmiž by ona mohla nětco se potěšiti a své žalosti zapomenúti poněkud. Ani k tomu dal jest jí přijíti muž její, než tak ji předse trápil, naděje se, že sobě ji trápením zbytečným více k vuoli připraví. A strojil ji rovně jako psa lehavého, mněje, že ji tím sobě opraví. I více ji zkazil, neb jest sobě to myslila a v úmysl brala s radú jednoho dobrého a věrného přítele, že jí všecko za jedno projde, aby, což jest jemu bez potřebí, méně věrna bývala, a jej milovala i utěšovala, k němu té milosti, pokudž najdál mohla, že se jí zdálo, že tolikéž bude, nemilujíc jeho. A vzala sobě to za kratochvíl na svém srdci, aby aspoň mohla své mladosti nětco sobě k vůli