Hynek z Poděbrad: [Neuberský sborník]

Knihovna Národního muzea v Praze (Praha, Česko), sign. V E 39, 1 A c 100, 1r–228v, IIv–IVv. Editoři Černá, Alena M., Jamborová, Martina. Ediční poznámka

[Generovaný obsah]

a jej po řeči poznavši, chtěla hned ot něho z lože vyskočiti, ale nemohla jest, neb jest byla jeho rukama obklíčena, počala jest křičeti. A Rikardus jednú rukú ústa jí zahradil, řekl jest jí: „Paní milá, však již to jinak býti nemuož, než což se jest stalo, jako by se nestalo, a byšte pak křičeli po všecky své dni, tehda svým křikem sobě nic jiného než hanbu přinesete. A kdežkoli tak budete jednati, aby to lidé věděli, dvoje zlé k vaší škodě skrze to přijíti musí. První jest, že svú čest a své dobré slovo poctivé zlehčíte. Neb budete li praviti, že sem vás do lázně přijitím zklamal, tehda já budu proti tomu praviti, že tak není, než že sem vás skrze dary k tomu přivedl, že jste sem přišli, a že těch daruov a slibuov že sem vám všech nenaplnil, že skrz tu příčinu taková slova ke mně vymlúváte a takové nesnáze a búřky proti mně jednáte, kdež sami tomu srozuměti muožte, že lidé daleko sú k tomu strojnější věřiti, což jest [se]text doplněný editorem zlého přihodí než dobrého. A protož muož mi tak mnoho věřeno býti aneb více nežli vám. Druhé, že mezi mužem vašiem a mnú smrtedlná nepřízeň skrze to zroste a muož se přihoditi, že já jemu tak skůro život otejmu jako on mně, kdež byšte potom z takové věci nikdy veseli býti nemohli. Protož, má najmilejší paní, nechtějte se na jednu hodinu vaší vší cti a dobré pověsti zbaviti a mne, vašeho služebníka, v takové nebezpečenství poddati. Však nejste první ani poslední budete, kteráž zklamána jest. A také sem vás nezklamal tím, abych vám chtěl vaše vzíti, než své dáti, a skrze přílišnú lásku, kterúž vždycky k vám nosil sem, přinucen sem byl vám to učiniti, což sem učinil. Však sem hotový vždy ústavně vaším věrným služebníkem býti, ač i prvé od dávních časuov váš sem byl a s tím se vším, což mám, i ještě též býti chci na budúcí časy věčné. Paní, však jste múdří v jiných svých věcech. Jiné naděje nemám, že v této také budete.“ A dokudž s ní tak Rikardus mluvil, ústavně jest plakala své příhody želejíc, smutná jsúci, jako kdy která žena byla jest. Avšak slova Rikardova v sobě sama rozváživši, seznala jest, což Rikardus mluvil k ní, že takové věci mohly by se z toho udáti a že, což jest mluvil, že pravdu mluví. Protož řekla jest: „Rikarde, já neviem, kterak mi toho Buoh popřeje, abych já toho tobě zapomenúti mohla, cos mi učinil. Avšak přesto nechciť

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 11 měsíci a 1 dnem; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).