Hynek z Poděbrad: [Neuberský sborník]

Knihovna Národního muzea v Praze (Praha, Česko), sign. V E 39, 1 A c 100, 1r–228v, IIv–IVv. Editoři Černá, Alena M., Jamborová, Martina. Ediční poznámka

[Generovaný obsah]

úmysl postavil. Jižť já se tomu nedivím, žes tuto noc minulú ote mne tak daleko ležal, neb jsi čakal semena toho jinde složiti, aby skrze to snáze své rytieřství v tom provésti a boj svuoj dokonati mohl. Bohu a mé opatrnosti buď děkováno, vždy jest pak doluov šlo, ješto jest mělo tobě zhuoru jíti, a šlo jest tam, kamž jest jíti nemělo. Proč mi neotpovídáš, ty zlý muži, cos se již němým udělal, věru, věru, já neviem, co mě zdržuje, žeť nevpadnu svými rukami v tvú tvář a ne tvých očí nezdrápi. Co mníš, že tvé lotrovství a zrada že jest měla před se jíti tobě, že se snad zdá, žeť žádný nic neumí, jedno ty sám. Nebť sem já, zdá mi se, daleko lepší kryf k tomu našla, co jest mělo k konci přivedeno býti, nežli ty skrz tvuoj počátek falešný, kterýž’s byl jednati počal.“ Rikardus od takových slov měl jest veliké veselé a ústavně při těch všech jejích řečech objímal a líbal jest ji více, nežli jest kdy prvé činil, a ona vždy svému hněvu počatému slovy jest přispářela řkúci: „Co mníš, že mne chceš nynie svým falešným objímaniem a líbaniem obměkčiti? Ty prokletý od Boha, chceš se se mnú tudy v mír uvésti, jistě žeť se to chybí, neb se těchto věcí nechci více já s tebú dopustiti ani se tomu radovati, ani veselé míti, až se tebe dosti nahaniem – a tebe všem svým i tvým přátelóm oznámím, k hanbě a k studu připravím. Co mníš, ty potvorníče, že já nejsem tak urozená a tak pěkná jako Rikardova žena jest? Což nejsem z tak urozené krve pošla, jako ty i ona jest? Nuž, kéž mi otpovídáš, mizerný a šeredný osle, čím mne jest urozenější neb lepší, to mi pověz a odlehni ote mne a nedotýkaj se mne více, dosti’s dnes bojoval na tento den. Neb viem dobře, což by již více činil, že by se k tomu rmútiti musil, zvláště když’s mne již poznal. Viem, že by to k srdci nepřistúpilo, by mě měl z lásky objíti, protož nech mne s pokojem. Ale věz, puojčí liť mi toho Buoh a tu mi milost dá, ještě mohl toho nedostatek míti. Já neviem, co mě drží, že po Rikarda nepošli, kterýž mne nade všecky paní miloval a nemohl se tím nikdy pochlubiti, abych naň kdy míle pohleděla. A tys se pak nadál, že máš jeho ženu zde. Ale nenieť nic méně, než jako by ji byl měl, nebť jest na tobě v tom žádný nedostatek nebyl. A když bych také nynie Rikarda při sobě

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 22 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).