aby v noci sem i tam nechodil a ve snách nevstával, a proto toho obrátiti nemohu, ty vždy chceš křivé rozprávky vypravovati, kteréžť někdy dosti nešťastnú chvíli tobě přinésti mohú. Poď sem do svého lože, by tě zimnice ztřásla!“ A když hospodář toho hostě řeči i také své ženy porozuměl, bez pochybnosti mněl a věřil jest tovaryši tomu, že jest jemu pravdu pověděl, že tovaryš jeho ve snách ty věci mluvil jest. A hned, vzav jej za rameno, jím dobře zaviklav, volal na něho a k němu řekl: „Buřivoji, vstaň zhuoru a jdi na své lože!“ Ten dobrý mladý tovaryš, kterýž všecky ty řeči a slova, což bylo od paní i jeho tovaryše mluveno, k sobě byl přijal, podle toho činil sobě, jako by rovně se ze sna probudil a jako by se jemu snílo. Hned jiná slova počal mluviti, jako když se ze sna probudí, kto rád tak činí. Čemuž se hospodář uradoval velmi, neb se ptal ten jistý mládenec, již li jest den, že tak velmi křičí. Kterémuž jeho tovaryš odpověděl: „Ano, jest den, ale v Zadní Indii, poď sem jediné ke mně na lože!“ A on vstav od hospodáře, k svému tovaryši šel jest spat, a vtom den přišel. Hospodář každého svého počal buditi, a ta dva dobrá mladá tovaryše, s hospodářem počet učinivše, na své koně vosedlavše, potom ještě slušné snídaní s hospodářem učinivše, na své koně vsedavše do města jeli, těm přeběhlým věcem velmi rádi jsúce, toho velikú radost měli. A potom jiných cest k tomu hledali, s tú pěknú děvečkú sjednavše se, kde by se potom scházeti měli spolu. A dcera mateři také oznámila za jistú věc, že by bez pochyby bylo, že ten, kterýž se byl k jejiemu otci položil, že jest se tomu všecko ve snách snílo a zdálo. Ale ta dobrá paní to milé a sladké objímanie, kteréž byla od druhého mládence přijela, to v svém srdci dobře rozváživši, sama k sobě řekla: „Tehda sem já jedné sama, kteráž sem tuto noc bděla a nespala.“
{historie}marginální přípisek mladší rukou Opět rozprávka jiná o králi a o jeho služebníku velmi opatrném
Byl jeden král v Lampartiech, jménem Gulfredus, kteréhožto předkové jich řády a královstvie v městě řečeném Pavia zpravovali sú. Ten jest měl jednoho krále dceru sobě za ženu, pěknú a velmi ozdobnú, paní poctivú a plnú všech ctností, ale v milovníciech nešťastnú. Tehdy když ten jistý král skrz rozumy a múdrost své královstvie
