Vyhledávání (skrýt)

Hynek z Poděbrad: [Neuberský sborník]

Knihovna Národního muzea v Praze (Praha, Česko), sign. V E 39, 1 A c 100, 1r–228v, IIv–IVv. Editoři Černá, Alena M., Jamborová, Martina. Ediční poznámka
<<<<<132v–133v134r–135r135v–136v137r–138r138v–139v140r–141r141v–142v143r–144r144v–145v>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

sobě a před se vzal svých rozumuov a múdrosti užívati, chtě vždy s královnú svú vuoli míti i naplniti. Ale však jiných rozumuov a cest míti nemohl k tomu účinku, než v noci neznámě v králově postavě k ní přijíti umínil jest, neb jemu dobře vědomo bylo, že král s královú ne vždy léhá. I jednú v noci na jednom velikém paláci schoval se, kterýž mezi královú a královským pokojem a komorami byl jest, chtě sobě přezvěděti, kterak a kdy a v které by postavě král k královně chodil. A mezi jinými nocmi on jednu noc krále z své komory v dlúhém plášti jíti viděl, v jedné ruce zažženú svíci a v druhé huolku nesl jest. Tak k králové komoře šel a jednú nebo dvakrát tou hólkou potloukl na dveře a hned jemu otevřeno bylo a svíce z rukú vzata. To vše ten dobrý druh sobě znamenal a po nevelmi dlúhé chvíli v takové postavě jako i prvé viděl jest jej pryč odjíti. Ihned myslil jest sobě také tak učiniti a plášť k královu plášti sobě zjednal podobný, svíci a huol. A prvé do lázně šel, čistě se zmyl, aby nižádná zlá vuoně od něho králové nezašla, aby skrze to on a jeho chytrost od ní uznána nemohla býti. Potom jedné noci, když on již hotov byl, opět se na tom paláci schoval. A když se jemu čas zdál své žádosti dosti učiniti anebo umříti, své ohnivo a zažihadlo k rukám vzav, oheň rozkřesal a svíci rozžehl, huol v svú ruku vzal a sám se v plášť oblekl, vedlé králova všeho obyčeje na dveře králové komory dvakrát hólkú udeřil jest. Ihned jemu náhle [otevřena]text doplněný editorem[94]Antonín Grund v edici Boccacciovské rozprávky, Praha 1950 na tomto místě doplňuje slovo „otevřena“ od jedné komornice, kteráž se byla rozespala, jemu otevřela a od něho svíci z ruky vzala a schovala. A on beze všeho mluvenie plášť za oponu lože od sebe složil jest a tiše k královně k boku přilehl jest a ji spící našel. S velikú žádostí v své ramena ji stiskl, rovně jako by některak zamúcen byl, mlčiec, jakož obyčej král měl, když jest smuten anebo hněven byl, on oni mluviti, ani slyšeti žádného nechtěl, tak mnohokrát královú tělesně poznal. Ačkoli jemu bylo se těžko rozlúčiti, však jest jej k tomu přinutila bázeň a pečlivost. A aby jemu veliká počatá radost a veselé v žalost a smutek nebyla obrácena, vstal jest a zase v svuoj dlúhý plášt zavinul, svíci v svú ruku vzav preč šel. A jediné že k loži přišel a snad ještě nebyl u lože svého, a král byl hned také k komoře přišel a tlúkl na králové komoru. To se královně velmi divno

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková
Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 9 dny; verze dat: 1.1.24 		Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).