chodí,“ jenž skrze to mnoho zlého by se přihoditi mohlo a zvláště, že by byl královú bez jejího provinění zastaral. Protož král o takových příhodách mnohokrát slýchal jest a rozuměl, že skrze mlčenie k hanbě žádné nemuož přijíti, ale skrze mluvenie o takových věcí že by nic dobrého nemohlo přijíti, k králové řekl: „Paní, nezdám liť se, že bych já byl muž tvuoj, který sem prvé byl, a k tobě zase, kolikrát by mi se líbilo, mohl přijíti?“ Paní řekla: „I ovšem, muoj milý pane, muožete, a proto já vás sem pamatovala, abyšte svého života šanovali.“ Král jest řekl k králové: „Paní, chci já po vaší radě učiniti a vás více nechci starati.“ S těžkú myslí od paní vstal pro tu věc, kteráž se jemu přihodila, plášť svuoj vzem a u velikém hněvu z komory šel jest a pomyslil sobě, že toho najde, kterýž mu takovú škodu učinil a hanbu okázal. Dobře tomu srozuměl, že jeden z služebníkuov jeho musil to učiniti s jeho zámku, kterýžkoli byl jest, a také, že by s zámku nikam nemohl v noci. Malú svíčku vzem, šel jest do jedné veliké komory, kteráž nad maštalí byla, v kteréžto komoře větčí díl jeho služebníkuov léhalo na mnoho ložích, maje za to on a mysle, že by tomu, kterýž tu škodu učinil a královú zléhal a ji oklamal, jeho puls a metání srdce skrze to dílo a práci, kterúž učinil, že by neulehlo, kterémužto bezpochyby známo bylo a bude to, čehož hledám. A jda tíše od jednoho konce komory k druhému šel a každému zvlášť svú ruku na jich prsy vzkládaje, zda by mohl uznati, kterému by se srdce metalo aneb hýbalo. Kteréž on všecky spící našel kromě toho, kterýž byl královnu zléhal. I uhlédav krále, dobře srozuměl, čeho král hledá, u velikú pečlivost a leknutí upadl jest. A vtom myslil sobě: „Jestliže to jest jemu vědomo, co sem učinil, řka, že mě on bez prodlenie zabí,“ i jiného mnoho rozličného myšlenie měl jest. Ale však se tomu těšil, že jest u krále žádného oruží neviděl, a tak se také činil, jako by spal, jako i jiní spí. A znamenati chtěl, co by král chtěl počínati. A když již král mnoho jich přehledal, chtě vždy o své věci nějak přezvěděti, a když jest k vinnému přišel, jemužto netoliko srdce, ale vešken třeptal jest, král sám k sobě řekl: „Totoť jest pravý a ten, jehož já hledám.“ Ale co jest jeho úmyslu bylo, v tom on nechtěl, by kto o tom věděl. Jiného nic jemu neučinil, než nuožkami, kteréž s sebú nesl,