hráti, ale Hajmkyn nic nežádal ani chtěl než vuoli její naplniti, paní každú hru dal jest vyhrati. Skrze to paní velikú jest radost měla a v takovém jejich hraní jediné sama dva zuostala, neb jiné ženy a dievky všechny se byly rozešly od nich po svých potřebách jinam. A když se Hajmkyn jedné sám u své milé paní viďal, velmi těžce srdce vyšlo jest vzdešenie, jehož ta urozená paní dobře spatřila byla. I řekla jest k němu: „Čehož se nedostává, Hajmkyne? Což jest snad proti mysli, že já všecky hry vyhrávám?“ Řekl jest Hajmkyn: „Paní, jiné příčiny a větší jednání sú mého těžkého vzdychánie nežli ty.“ Tehda paní dí jemu: „Pověz mi, Hajmkyne, skrze tu lásku a přízeň, kterúž ke mně máš, jaká jest toho příčina?“ A když Hajmkyn byl tak hluboce od té krásné paní napomenut, kterúž jest miloval nade všecko stvořenie, v té chvíli ještě daleko větší zdechnutí učinil jest nežli prvé. A z té příčiny paní jej ještě daleko více a znovu počala prositi, aby jí pověděl příčiny zdychání svého, kteréž jest činil. Hajmkyn jí řekl: „Paní, já se bojím velmi, poviem li vám tu příčinu, že mi to snad ve zlém zpomínati budete. A bojím se, že byšte snad takovú věc dále neroznesli a při sobě toho nenechali.“ K němuž paní řekla: „Věru, toho neučiním, Hajmkyne, bych to měla v kterém zlém úmyslu k sobě přijíti aneb tebe v jaké zlé příhodě nechati, ani žádnému o tom praviti tak daleko, pokudž tvá vuole jest v tom.“ Tehda řekl jest Hajmkyn paní: „Má milá paní, poněvadž mi to přiříkáte toho dále nevynášeti, tehda vám to poviem,“ a smutnú postavú vzhlédl na ni. Kto a odkud jest, jí oznámil, a co jest v Paříži o ní slyšal a o její kráse zrozuměl byl. A kterak hned k ní v tu hodinu u veliké milosti zapálen byl a kterak se jest pro ni k jejímu muži za pacholka a služebníka zavázal. A po těch sloviech počal jest paní prositi z gruntu srdce svého s velikú pokorú, bylo li by možné a mohlo to býti, aby jemu milostiva byla a nad ním se slitovala a jemu v takové lásce a v tajné žádosti jemu k vuoli byla. A jestliže takové věci vuole by učiniti neměla, ale aby jeho v tom stavu, v kterémž nynie jest, nechala, a aby jí to příjemno bylo od něho, že jest na ni laskav. A vtom paní počala jest na toho mládence pilně hleděti a jemu toho všeho, což jest jí pravil, věřiti. A skrze jeho prosby veliké posílení a radost přišla jest, kterúž k němu velmi skrytě v srdci