Hynek z Poděbrad: [Neuberský sborník]

Knihovna Národního muzea v Praze (Praha, Česko), sign. V E 39, 1 A c 100, 1r–228v, IIv–IVv. Editoři Černá, Alena M., Jamborová, Martina. Ediční poznámka

[Generovaný obsah]

procházet sama do zahrady a rovně v tu chvíli, když slunce najvětší horkost dává, kdežto Kostrba od díla a od veliké jiezdy, kterúž byl jest tu noc učinil, jakž dlúh byl se jest ztáhl, jakž obyčej lidem po takové jízdě bývá. Pod jedniem mandlovým dřevem v stínu na hřbetě ležícieho našla jest, an spí, a vítr byl jemu košili napřed na břich zhuoru převrhl, takže jemu palec pátý nahý ostal byl, kterémuž paní stydlivé hanba říkají. A jakž to abatyše uhlédala velmi pilně to uznamenavši, vidúci, že jedné sama jest, také v túž žádost a libost upadla jest, jako její panny byly učinily, ihned Kostrbu zbudivši, do své komory vedla jest, kteréhož několiko dní majíc, veliké žehránie od svých panen majíc, u sebe jej chovala jest. A tak pravíce, že to dobře nenie, že zahradník tak dlúho zahrady pusté nechává a jí nekopá. A přesto abatyše chovala jest jeho tak dlúho, až jest dobře pokusila, co jest prvé haněla. Však proto po některých dnech zase jej do jeho pokojíka poslala a potom více než jiné mnišky jeho požívala, činieci se skrze něj účastna světa tohoto cukrové sladkosti. Kdež tu již ten dobrý Kostrba velmi jest sobě tu práci obtěžoval, při najmenšiem devětkrát přes noc, kromě ve dne, přes pole jezditi musil, kdež ten dobrý druh těm věcem tak dosti činiti nebyl zvykl. A protož počal sobě rozmyšlovati, měl li by v tom déle státi a za němého odbývati, že by skrze to mohl škodu vzíti. Jednú byv u abatyše sám sobě jazyk rozvázav i počal zase mluviti a řekl: „Paní, často sem znamenal i slýchal, že jeden kohút devieti slepiciem muož potřeby dosti učiniti, a deset mužuov jedné ženě dosti učiniti nemohú. A já jich devět musím opatrovati a jim k službě býti hotov. Takové věci já více nemohu jednati a puosobiti, co sem až do této chvíle jednal. Neb mě již k tomu přivedlo, že již ani málo, ani mnoho mohu. Protož pusťte mě již od sebe, aneb se něčeho domyslte, abych mohl déle živ býti.“ A když to abatyše uslyšela, že Kostrba mluví, kteréhož měla a za to jest držala, že by němý byl, všecka ztrnuvši, lekši se i řekla jest: „Ouvech, co jest to, já sem se domnívala, že by ty němý byl.“ I řekl jest paní Kostrba: „Bylť sem němým, ale ne přirozeně, ale u veliké nemoci leže, byla mi řeč odjata, kteráž mi řeč v této noci minulé – Pán Buoh buď pochválen – zase navrácena

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 20 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).